Sloučení obcí - 1. díl

Bývalo vždy dobrou tradicí, že generace rodáků předávala svá poznání, vzpomínky i úctu k otčině svým potomkům. Rádi bychom touto novou rubrikou postupně oživili historickou paměť samostatné obce Letky, která je již 91 let nedílnou součástí našeho města.

Koncem 18. století čítaly Letky dvacet popisných chalup situovaných kolem rybníčku do tvaru zploštělé číslice osm. V polovině 19. století byla dolní část Letek přeťata výstavbou železnice a z toho důvodu bylo nutno dvě chalupy zbourat. Začátkem 20. století měly Letky evidovanou katastrální výměru 305 hektarů, 53 arů a 24 m2, kde sídlilo 800 obyvatel v 68 domech. Náves tvořily zemědělské usedlosti, které si tehdejší rolníci postavili do tvaru půlměsíce kolem rybníčku osázeného voňavými lípami. Horní části vévodil Obecní úřad a později i vila s ordinací lékaře. Pod nimi stála kaplička a veřejná studna. Směrem k pomníku padlých byl v domě č. p. 16 zřízen tzv. konsum s potravinami a smíšeným zbožím. V dolní části u železniční zastávky stál hostinec, kde se provozoval společenský i spolkový život obce. Trochu stranou, směrem ke Smrčkům, byla hasičská kůlna a v č. p. 8 obecní pastouška se strážnicí a šatlavou.

Ve 20. letech minulého století navrhla Místní organizace sociálních demokratů Libšice-Letky připojení osady Libšice nad Vltavou k tehdy již spojeným obcím Letky-Chejnov a vytvořit s nimi tzv. městys. Sociální demokraté to považovali za prospěšné všem zúčastněným obcím a svolali za tím účelem na 19. 11. 1919 schůzi výkonného výboru své strany, z jejíž pozvánky citujeme: „ Dnešní schůze Výkonného výboru strany soc. dem. usnesla se jednohlasně na tom, aby věc tato přišla k projednání na zvláštní schůzi plenární, a tím tato důležitá akce řádně všem ujasněna byla, neboť jak zřejmo, žádá to prospěch strany naší, aby tak důležitá a prospěšná věc pokud možno ku svému uskutečnění přišla“.

Následně starosta Libšic p. Žoha poslal 18. 6. 1920 žádost na sloučení obcí na ministerstvo vnitra. Z této žádosti je patrné, že tehdejší osada Libšice měla 940 obyvatel, 130 dělnických rodinných domků a osm menších rolnických usedlostí. Střed obce se nalézal jen 50 -100 metrů od zastavených komplexů továrních, což byla železárna, velkocihelna Bratři Fischerové a spol. a chemická továrna na výrobu minimaxů Rademacher a Comp., které však svou polohou patřily do Letek. Původní osada Letky sestávající se z několika domů se fakticky nalézala čtvrt hodiny vzdálena od továrních objektů izolovaná polnostmi. Naproti tomu tovární komplex zcela sousedil s obcí Libšice, takže nezasvěcený občan jej považoval za součást Libšic.

Díky tomu, že se továrny nacházely oficiálně v katastru obce Letky, náležely na tehdejší dobu nemalé státní daně v částce 100 000 korun paradoxně obci, která s továrnami přímo nesousedila. Naproti tomu státní daně pro Libšice čítaly pouhých korun 5 000, a to byl asi jeden z nejhlavnějších důvodů Libšic pro sloučení, neboť ve své žádosti uvádějí: “V jaké situaci přitom jsme oproti Letkám, když vše udržovati máme v řádném stavu a jíti při tom s dobou času. Musíme sledovati existenci zaměstnanců obecních (strážníka, ponocného, starosty atd.), a všecky současné povinnosti kulturní vůči škole a obecním knihovnám též nesmíme přehlížet. A co zanedbaný stav obecních cest, kanálů, pěšin, odtoků vody aj.? Jen malý obrázek uvádíme: Obec Letky má dva strážníky slušně placené, zakoupila si za peníze z továrních daní Obecní dům, my jsme jen z milosti v drahém podnájmu.

V Libšicích máme naproti tomu státní veřejné budovy a úřady jako poštovní a telegrafní úřad, hlavní nádraží, ku kterému z celého širého okolí dojíždějí četné kočáry – ve žních s obilím, na podzim těžké náklady s řepou a řízky atd. Jak trpí při tom naše cesty od sousedů a z čeho máme to vše udržovat v pořádku?“.

Další vážné argumenty libšických pro sloučení obcí zněly: „Museli jsme pro nejnutnější běžné platy obecní vypůjčiti si před měsícem Kč 5 000 a půjde-li to tak dále, budeme my Libšice nad Vltavou jen živořit a upadat, kdežto Letky mezi tím bezděčně, nemajíce oněch nutně nákladných břemen, budou vzkvétat a žít vedle umírajícího královsky.“

V žádosti nechyběla ani zmínka o pětitřídní obecné škole, dvou kostelech a dvou hřbitovech, které využívali i občané z Letek-Chejnova. Zároveň poukazuje na to, že Letky byly tenkrát pro podnikatele něco jako daňový ráj: „Kvůli nižším obecním přirážkám každý občan raději pro menší daně podniká v Letkách na úkor Libšic. Dělníci v Libšicích bydlící dělají v továrnách leteckých a občané letečtí nakupují a tíhnou bezděky do Libšic, důkaz z toho všeho, že tyto obce patří k sobě.“

Jakkoli byly důvody pro sloučení obcí na straně Libšic opodstatněné, přesvědčit o nich letecké občany, kteří se obávali zvýšených daní, snadné nebylo. Také si na to pan starosta Žoha stěžuje: „Nerozuměli nám!“, a pokračuje v další argumentaci: „Pracující dělníci v leteckých továrnách, zestárnou-li, jsou pro nepostačitelnost starobních podpor obci Libšice dány k chudinské podpoře, a tak to jde dále.“

Žádost o sloučení obcí končí tvrzením: „Tyto důvody vesměs vyloženě nasvědčují tomu, že je žádoucno, aby se obce Libšice a Letky sloučily v městys s včasnou plánovitou regulací pro ten účel.“

Že ke sloučení obcí nakonec došlo, všichni víme, ale jak se to komplikovalo a jak dlouho to trvalo, vám prozradíme v příštím vydání LN.

Hannah Bartíková

Čerpáno z archiválií z pozůstalosti leteckého patriota Dr. Ing. Karla Válka, které s vlastními poznámkami poskytl Jiří Hánl.

 

Bez názvu

Další články autora