Obecná škola

Na začátku školního roku otvíráme knihu Smíchovsko a Zbraslavsko, vydanou v roce 1899, jež je společnou prací učitelstva k oslavě panovnického jubilea Jeho císařského a královského apoštolského veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. (1848 – 1898). Najdeme v ní mnoho zajímavého z historie školní docházky, nároků na školní prostředí, vzdělání učitele a jeho postavení ve společnosti. Zároveň zde objevujeme pár zajímavých historických údajů o obecní škole v Libšicích. Je možné, že jazyk té doby ve vás vyvolá úsměv, ale záměrně jej v zájmu autentičnosti v citacích zachováváme.

Nejdříve pár faktů o Všeobecném školním řádu pro všechny císařské-královské země vydaném v r. 1774 za císařovny Marie Terezie, který stanovil všeobecnou šestiletou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky a zavedl systém škol. Reformátorkou školství je tedy osvícená a vznešená panovnice Marie Terezie, která si, jak vyplývá z následujícího úryvku, byla dobře vědoma problémů plynoucích z nízké vzdělanosti národa: „Snad jen proto lid obecný tak nedbale jest vzděláván, protože nevzdělaní poddaní vrchnostem jsou prospěšnější.“

Dle zavedeného řádu měly být ve všech obcích a městech při farách založeny tzv. školy triviální, kde se vyučovalo čtení, psaní, počty, náboženství, základy zemědělství a pro dívky též domácí práce. Na výuku dohlížel farář a na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice.

„Povinnost choditi do školy trvala od šestého do dvanáctého roku věku. Roku 1781 nařízeno bylo farářům a představeným obecním, aby děti ke škole schopné spisovali a na rodiče, kteří liknavě děti do školy posílají, nastupovali tresty a pokutami tj. zavedena byla nucená docházka školní.“

Triviální škola měla být zřízena všude, kde v obvodu na půl hodiny chůze bylo 90 dětí. Pro každých dalších 50 dětí pak byl ustanoven pomocník. V Libšicích byla škola založena roku 1779 a prvním učitelem se stal Václav Hančl. A že byl pan učitel váženou osobou, požívající jistá privilegia, ale na něhož byly kladeny nemalé nároky, dokazuje následující úryvek: „Zřízením školním připočten stav učitelský ke stavům vzdělaným, jak tenkráte míněno k honoraci. Učitelé vřaděni mezi státní úředníky dovoleno měli nositi uniformu a byli zproštěni povinnosti vojenské. Na učiteli se vyhledávalo, aby byl tělesně bezvadný, povahou rozšafný a mravně neúhonný. Z náboženství měl míti vědomostí tolik, kolik bylo třeba k vzornému, bohulibému životu a ku podpoře vyučování náboženského, ježto měl učivo katechetou vyložené s dětmi opakovati. Rovněž na něm žádáno dle dvorního dekretu z 5. 4. 1790 míti znalosti jazyka německého.“

Každé školní stavení mělo mít prostornou učebnu pro 50 žáků (7 metrů dlouhou, 6 metrů širokou a 3 metry vysokou) a od ní oddělený byt pro učitele. Ne vždy tomu tak však bylo, neboť: „ti, jímž náleželo školní budovy zřizovati, nejevili k tomu vždy náležité ochoty. Za takových poměrů nelze se diviti, když také v tomto období se shledáváme se školami, jakou byla škola v Libšicích, umístěna spolu s bytem pro učitele v přízemku farní budovy.“ Pamětní kniha z r. 1817 líčí ji takto: „škola podobala se vězení, ježto se učilo pouze v postranní komůrce vedle pokoje učitelova, v níž byly dvě ztrouchnivělé lavice.“ V téže knize se dočteme, že nedošlo k žádné změně k lepšímu ani o 30 let později: „školní síň, zřízena jsouc toliko z nouze ze skladiště místního duchovního, jest tmavá, vlhká a nízká místnost, která podobna spíše brlohu než učebně.“ K zásadní změně došlo až v r. 1891, kdy se začalo vyučovat v nové přízemní školní budově, která po dvou letech byla zvýšena o jedno patro s celkovými náklady 22 000 zlatých. Na takovou školu již mohla být obec po právu pyšná: „Jednopatrová budova školní, pravý palác vnějškem a účelností vnitřním zařízením dokončena a kolaudována 13. 9. 1893.“

V roce 1898 docházelo do školy k výuce do pěti postupných tříd 384 dětí z Libšic, Letek, Chejnova a Dolu. Žákům poskytovalo vzdělání šest učitelů – řídící učitel, 2 učitelé, 2 podučitelé a 1 industriální učitelka neboli učitelka ručních prací.

Zřízením měšťanské školy v r. 1919 byla pro vzrůstající počet žáků jednopatrová budova malá, a tak v r. 1922 bylo přistaveno druhé poschodí, což obec stálo Kčs 500 000.

A jak to bylo s dětmi předškolními? I o tom máme autentickou zprávu: „Opatrovnu o jednom oddělení pro děti od 3 do 6 let, rodičů po celý den mimo dům výživy hledajících vydržuje Železářská společnost v Libšicích.“

Ovšem na plošné zřízení útulků resp. družin „kam v čase mimoškolním by se uchýlily děti z rodin, kde otec i matka od rána do večera jdou po živobytí,“ dosud nedošlo. Ale už v té době to dělalo tehdejší společnosti vážné starosti, které jsou dodnes platné, neboť „zřejmo přece, že dítě zanedbané a zpustlé, které ve volných chvílích jest odkázáno jedině na ulici, kráčí ze školy do života vstříc mravní zkáze.“

Jiří Hánl a Hannah Bartíková

 

Bez názvu

Další články autora