Zmoklé sucho

  • Autor: Ing. Vít Penížek, Ph.D., vědecký pracovník ČZÚ Praha
  • Publikováno: 8.9.2015
  • Rubrika: Krajina kolem nás
  • Vyšlo v LN 9/2015

Jako by se sucho, které panovalo přes víc jak měsíc, utopilo za dva propršené dny. Je to jen zdání, které z velké části klame. Potoky vody stekly po asfaltu, svlažila se svrchní část půdy, na chvíli se zakalily hladiny potoků a řek, ale sucho, i když více skrytě, zůstává v některých svých podobách dál, i když v posledních pár dnech v Libčicích napršelo 60 litrů vody na čtvereční metr. To není málo, odpovídá to skoro dlouhodobému průměru za celý srpen. Ale na dohnání suchého období z konce jara a léta to zdaleka nestačí. Suchou zimu nepočítaje. Různé části naší vlasti mají odlišný předpoklad, že ji více či méně často sucho zasáhne, to je dané klimatem. Česká republika se dělí na deset klimatických oblastí. Libčice spadají do tzv. teplého, suchého regionu. Je charakterizován průměrnou teplotou 8 - 9°C, ročním úhrnem srážek <500 mm a pravděpodobností suchých vegetačních období 40 - 60 %. Jde o nejsušší region v ČR a spadá do něj i nejsušší místo ČR – Žatecko. A zdá se, že začíná dohánět i nejteplejší region, Jižní Moravu, vždyť právě v naší blízkosti padaly teplotní rekordy, kdy se rtuť vyšplhala přes 40°C.

Krajina funguje jako houba, která dokáže zadržet velké množství vody. Část vody proteče hluboko do podzemí a z ní se často doplňují řeky. Část zůstává v půdě a zásobuje rostliny. Záleží pak na hloubce a druhu půdy, kolik je schopná zadržet a rostlinám předat a dočasné období sucha tak překonat. Metr hluboké hlinité půdy dokážou zadržet až 300 litrů vody na čtverečním metru, u písčitých je to mnohem méně (80 litrů). A tak déšť posledních dnů ani nedoplnil zásoby v půdě, natož pak, aby si dokázal poradit s tzv. hydrologickým suchem. Tedy suchem, které je charakterizováno poklesem hladiny podzemní vody a hladiny řek. Pohled na internetové stránky Českého hydrologického úřadu hovoří za vše.

Jak na sucho?

Přírodě nelze poručit, a tak nelze nic jiného, než suché roky přijmout jako fakt a nějakým způsobem se s nimi vypořádat. Řešení jsou různá a existuje mnoho pohledů. Z pohledu jednotlivce, který chce udržovat zahradu a trávník u svého domu v dokonalé kondici, je řešením zapnutí čerpadla nebo otočení kohoutku. To jistě funguje, ale jen do okamžiku, kdy hladina ve studni zmizí, nebo vodovodní řad zůstane prázdný. Proto mnohé kraje a města nařídily zákaz zalévání, aby nedošlo k narušení zásobování vodou pro běžné účely.

Dalším důležitým aspektem v boji se suchem je maximální zadržení vody v krajině. Dnes je velká část zastavěná a voda tak rychle steče po střechách domů a po asfaltových chodnících a silnicích z krajiny rychle zmizí. Proto je v dnešní době snaha tento negativní vliv omezit, instalovat u nově postavených domů zasakovací jímky pro dešťovou vodu a místo zasakování volit zatravňovací či zámkovou dlažbu, která alespoň část srážek propustí do svého podloží. Někdy také voda z krajiny mizí po intenzivních deštích stékáním po polích, která nedokážou vodu zachytit a zde přicházejí jako vhodné prvky v krajině tzv. poldry. Tedy jakési suché rybníky a nádrže, kde se přívalová voda zachytí a postupně zasákne. Systém takovýchto poldrů máme i u nás v Libčicích nad ulicí Ke Studánkám.

Když jsem usedal k psaní tohoto článku, jehož tématem je sucho, lil ze mě pot a teploměr šplhal téměř do závratných výšek. Trávník na zahradě byl vyprahlý na troud, na protější skále nad Vltavou se naskýtal smutný pohled na nastojato uschlé stromy. Lepší podmínky pro psaní o okolní krajině spáleném sluncem jsem si tedy nemohl přát. Záhy se však ukázalo, že příroda je mocná čarodějka, a inspirace se rychle rozpustila ve dvoudenním přívalovém dešti…

Ing. Vít Penížek, Ph.D.
Vědecký pracovník ČZU Praha

 

Bez názvu

Další články autora