Skrytý svět vody

  • Autor: Ing. Vít Penížek, Ph.D., vědecký pracovník ČZÚ Praha
  • Publikováno: 1.8.2015
  • Rubrika: Krajina kolem nás
  • Vyšlo v LN 8/2015

Vodu v krajině nejčastěji vnímáme, když prší, když vidíme tekoucí vodu v potoce nebo když sledujeme hladinu rybníka nebo řeky. To je jen zlomek sladké vody na naší planetě. Naprostá většina, asi 97 % sladké vody, se nachází pod zemským povrchem. Je tedy skrytá naší pozornosti a přeci je pro nás tak důležitá. Zaprší, voda se vsákne a jako by po ní nebylo vidu ani slechu. Jaký je tedy příběh kapky vody, která se vsákne do půdy?

Už vlastní půda je velký rezervoár vody, který dokáže dlouhodobě pojmout až 300 litrů vody na jednom čtverečním metru při hloubce půdy jeden metr. Tato voda slouží jako zásoba pro rostliny v době, kdy neprší a také se tato voda částečně vypařuje zpět do atmosféry. Je-li půda vodou přesycena, odtéká voda do hlubších vrstev. Tyto vrstvy, kde se voda zachycuje, tvoří porézní a rozpraskané horniny. Říká se jim zvodně. Jejich hloubka a mocnost se může výrazně lišit. Někdy je podzemní voda jen pár metrů pod povrchem, někdy je uložena desítky i stovky metrů. Polovina podzemních vod je dokonce uložena v hloubce větší než 800 metrů! Podzemní vody nejsou obvykle stojatým podzemním rybníkem, ale dochází k podzemnímu toku pomalým prosakováním. Díky tomu se i v období sucha doplňují řeky a zcela nevysychají. Říční dno je totiž často spojeno se zvodněmi a může tak docházet k prosakování vody v době sucha do řeky a při vyšších průtocích se takto naopak mohou doplňovat zvodně.

Některé zvodně jsou velmi rozsáhlé. Příkladem jsou zvodně České křídové pánve. Ty se plní srážkami v pohraničních horách – Jizerských a Krkonoších a voda pak podzemím proudí až k Labi. Její tok podzemím je pomalý. S tím také souvisí stáří podzemních vod. U nás často dosahuje stáří podzemních vod i několik desítek tisíc let! Máte-li však studnu hlubokou několik metrů, nebo několik desítek metrů, vězte, že stáří této vody se bude počítat spíše na jednotlivé roky nebo desetiletí.

To v jakém geologickém podloží se voda nachází a jakým do něj prosakovala se také odráží na její kvalitě. Jestliže jsme v oblasti, kde je velké množství srážek, horniny jsou chudé na rozpustné minerály, tak je i voda na minerály chudá. Takové vodě říkáme měkká voda. Naopak voda z oblastí, kde je méně srážek, zásoby se doplňují pomaleji a voda se filtruje přes minerálně bohaté podloží, jako jsou vápence, vápnitým tmelem slepené pískovce, spraše a jiné horniny, tak dochází k rozpouštění těchto minerálů do vody. Takové vodě pak říkáme tvrdá voda.

V okamžiku, kdy změníme podmínky, v kterých se taková voda nachází, tak mají minerály tendenci se vysrážet. Vytvoří se vodní kámen, který je tvořený především uhličitanem vápenatým. S ním se v našich domácnostech setkáváme i zde v Libčicích, ať už používáte vodu z vodovodu, nebo z vlastní studny. Voda z řadu pochází z naprosté většiny z hlubokých vrtů již zmiňované České křídové pánve z oblasti Liběchova a Mělnické Vrutice. Doplňkově se používá i voda z Křivoklátska, kde je odebírána z vodárenské přehrady Klíčava. U Mělnické Vrutice také bylo nejsilnější prameniště v Čechách, kdy ze země vyvěral pramen s vydatností okolo 200 litrů za sekundu. Od zahájení jímání vody z okolních podzemních vrtů však tento pramen zanikl.

Celoroční dostupnost vody byla také v dávné historii podmínkou pro zakládání měst, sídel a osad. Často byly zdrojem pitné vody jen studánky, přirozené vývěry z podzemí. Jsou spojnicemi mezi světem podzemní vody a naším světem. Studánky bývaly vítanou zastávkou každého, kdo putoval krajinou a v horkých letních dnech se rád napil z hrnku, který u studánky pro tento účel někdo zanechal. Dnes už na tyto studánky často zapomínáme a necháváme je zaniknout. Krajinou projedeme autem, k pití si něco koupíme v obchodě nebo čerpací stanici. Nebo až doma si natočíme sklenici vody. A možná v té sklenici je kapka vody, která byla součástí bouřky, při které jsme loni tak zmokli, nebo při které zmokl nějaký náš prapředek před desítkami tisíc let. Koloběh vody má tisíc směrů a podob a tak je jednoduché vymyslet stejné množství příběhů, které jsou skryté v té jediné obyčejné sklenici vody.

Ing. Vít Penížek, Ph.D.
Vědecký pracovník ČZU Praha

Další články autora