Nezvaní návštěvníci

  • Autor: Ing. Vít Penížek, Ph.D., vědecký pracovník ČZÚ Praha
  • Publikováno: 1.7.2015
  • Rubrika: Krajina kolem nás
  • Vyšlo v LN 7/2015

Zahrádkářská sezóna je v plném proudu a nedílnou součástí zahradních prací posledních let je i boj se slimáky. Správně řečeno plzáky španělskými. Tito nechtění tvorové, kteří nepřinášejí žádný užitek, jsou symbolem nezvaných hostů, které poškozují nejen naše zahrady, ale škodí i celé krajině. Jsou klasickým příkladem tzv. invazivních druhů – a ty mohou být jak z říše živočišné, tak i rostlinné, které se s pomocí člověka dostanou ze svého přirozeného prostředí do nových oblastí, kde chybí jejich přirození nepřátelé a začnou potlačovat přirozenou vegetaci a biotopy nebo vytlačovat či zabíjet původní živočichy. Tak je tomu i v případě zavlečeného drobného roztoče z Dálného východu kleštíka zhoubného, způsobujícího tzv. varroázu, která dokáže ve velkém decimovat včelstva.

Cesty introdukovaných druhů jsou různé. A někdy se příběhy jejich šíření mohou blížit líčení barona von Kratzmar v podání Miloše Kopeckého ze známé scény z filmu Adéla ještě nevečeřela o původu Rosalba dexteri na českém palouku. Mnohdy je ale příběh šíření velmi prostý. A tak je tomu i v případě zmiňovaného plzáka španělského. Jeho jméno jasně udává jeho původ a stejně jako u nás tak i ve španělsku mají slimáci rádi šťavnatou zeleninu. Cesta k nám je tak zřejmá, stačí se podívat na zemi původu velké části zeleniny v dnešních supermarketech. Svou pouť tedy začal (i přes svou hnědou barvu) jako černý pasažér. To je častá cesta mnoha dalších invazivních druhů.

V některých případech je ale zavlečení způsobeno záměrným přivezením rostliny nebo zvířete člověkem. Když nechal roku 1862 kníže Metternich ve svém zámeckém parku v Kynžvartu vysadit bolševník velkolepý jako okrasnou květinu, jistě netušil, že se později stane nechtěným hostem a bude proti ní nasazen intenzivní boj.

Počet invazivních druhů výrazně narůstá a je důsledkem globalizace, díky které se přesouvá stále vetší množství lidí a zboží na čím dál tím větší vzdálenosti. Introdukované druhy jsou často velmi odolné, a tím, že nemají v nové domovině žádné přirozené nepřátele, tak se mohou rychle množit a ovlivňovat své okolí.

S jakými introdukovanými druhy se můžeme setkat v našem okolí? Jedním z invazivních druhů, na který jsme si zvykli, je trnovník akát, původem z Mexika a Severní Ameriky. O jeho rozšíření u nás se zasadil především hrabě Chotek. Akát byl dovezen jako důležitá hospodářská rostlina pro zalesňování suchých stanovišť a v dnešní době je ceněn především jako medonosná rostlina. Akát výrazně ovlivňuje své stanoviště, vypouští látky, které omezují růst jiných rostlin. Procházka akátovým lesem tak není příliš atraktivní záležitostí.

Dalšími dvěma rostlinami, které jsou relativně mladými hosty naší krajiny, jsou křídlatka a netýkavka. Křídlatka vytváří husté, až čtyři metry vysoké porosty s podzemními oddenky, které sahají až dva metry hluboko. Zbavit se jí je tedy takměř nemožné. Další rostlinou, kterou potkáte především kolem Vltavy, je netýkavka žláznatá, původem z dalekých Himalájí. Jde o statnou, skoro až dva metry vysokou rostlinu s velkými růžovými květy s typickou ovocnou vůní. Vytváří husté porosty a vytlačuje tak přirozenou vegetaci.

Ať boj proti nezvaným hostům probíhá u nás na zahrádce jen jejich sbíráním (v případě slimáků), nebo za pomoci velkých programů a regionálních akcí (v případě bolševníku), tak se nejedná o boj proti přírodě, ale o boj proti našim chybám – chybám člověka, který zasahuje do přírody víc, než si uvědomuje a než by měl.

Ing. Vít Penížek, Ph.D.
Vědecký pracovník ČZU Praha

Další články autora