Černá královna a její dvorní dámy

  • Autor: Ing. Vít Penížek, Ph.D., vědecký pracovník ČZÚ Praha
  • Publikováno: 1.4.2015
  • Rubrika: Krajina kolem nás
  • Vyšlo v LN 4/2015

Královna mezi půdami - černozem.

Její jméno snad slyšel každý z nás už ve škole. Je synonymem hojnosti a úrodnosti. Vždyť už praotec Čech, když vystoupal se svým národem na horu Říp a pohlédl na okolní krajinu, viděl v ní tuto hojnost. Ale nejen on, už první neolitičtí zemědělci se usazovali právě v místech, kde jsou černozemní půdy. Nemuseli pro svá pole klučit lesy, neboť černozemě se vyskytují na stepích, které tvoří hluboko kořenící trávy. Příznivé klimatické podmínky, teplo a relativní sucho, typ vegetace a na živiny bohatý půdotvorný substrát (spraš) dělají z černozemí naše nejúrodnější půdy. Díky jejich tmavé barvě se na jaře rychle lehko prohřívají, dobře drží vodu, snadno se obdělávají a jejich hluboký profil je plný živin. Proto jsou na těchto půdách často pěstovány ty nejnáročnější plodiny a poskytují kromě období s velkým suchem ty nejlepší výnosy.

Co to je vlastně půda?

Jde o přírodní útvar tvořící povrchovou část Země, který se skládá ze zvětralé horniny a humusu, tedy odumřelých, především rostlinných zbytků. Půda je porézní, to znamená, že asi polovinu jejího objemu tvoří volné prostory. Ty jsou důležité pro zasakování vody do půdy, ale také její schopnost vodu zadržet a poskytnout ji rostlinám v době sucha. To, co dělá půdu jedinečným přírodním útvarem, je také přítomnost živých organismů. Obvykle si všimneme jen těch největších, jako jsou krtkové nebo žížaly, ale hlavními obyvateli půdy jsou mikroorganismy, kterých je na metru čtverečném asi půl kilogramu. Bakterie a mikroskopické houby mají velký význam při přeměně rostlinných zbytků na humus a také ovlivňují poutání mnoha živin jako je dusík nebo fosfor.

Půda není jen jedna

Půda tvoří pestrou paletu s různými vlastnostmi. Výrazným znakem, podle kterého se půdy rozdělují, je jejich zrnitost. Jsou půdy písčité, hlinité a jílovité. Jejich složení je podmíněno především horninou, z níž vznikají, někdy ale i posunem jemných částeček jílu do spodních vrstev půdy. Na základě zrnitosti pak dělíme půdy na lehké, střední a těžké. Není to podle jejich váhy, ale podle lehkosti, či obtížnosti jejich zpracování. Lehké půdy, tedy ty písčité, se velmi lehko obdělávají, neboť zrnka půdy u sebe nedrží. V Anglii se těmto půdám také říkalo “chlapecké“, ” protože je mohli orat místo farmáře už i větší kluci. Naopak u těžkých půd se zrnka jílu drží pevně u sebe, nebo se lepí na nástroje. Za sucha jsou takové půdy tvrdé a hroudy se nedají rozbíjet. Za většího vlhka jsou naopak lepivé, někdy se také říká mastné.

Základní vlastností půdy je její barva.

Právě podle barvy se jednotlivé druhy půdy často pojmenovávaly, a je tomu tak dodnes. Kromě černozemě existují i šedozemě, hnědozemě, červenky a červenice, žlutky nebo bělky. Jde ale často o historické nebo pomístní názvy. Třídění půd do půdních typů je dnes založeno na směru jejich vývoje daného kombinací klimatu, geologie, vegetace, terénu, působení vody a člověka. V okolí Libčic se nejčastěji setkáme s již zmiňovanými černozeměmi (zvlášť na humus bohaté jsou ty okolo Turska), regozeměmi (vzniklými na štěrkopískových terasách Vltavy), fluvizeměmi v okolí Vltavy a litozeměmi pokrývajícími skalnaté stráně.

Antropozem

A ještě je třeba zmínit jeden půdní typ - antropozem - tedy půdu, která vzniká intenzivní kultivací člověka. Ano, je to půda našich zahrádek, kterou neustále zlepšujeme, staráme se o ni, hnojíme ji. Když je příliš těžká, přidáváme písek či dřevní popel. Když je příliš lehká, tak organické zbytky, abychom zajistili lepší poutání vody, ale i živin. Výborným prostředkem pro zlepšování půdy, dodání živin, zlepšení její struktury, aby se neslévala a netvořil se půdní škraloup, je kompost. Měl by být základem každé zahrady a je smutné vidět před rodinnými domy popelnice na bioodpad, který by mohl zlepšit půdu na zahradě. Místo toho často kupujeme zahradní substráty v naději, že obsahují něco zázračného. Neobsahují. Jedná se často o kompost a přidanou rašelinu. Ta se těží nejen u nás, ale její velká část se vozí z Pobaltských zemí. Má pak to převážení toho samého sem a tam smysl? Není to jen naším rozmarem a zbytečnou zátěží pro přírodu?

Půda je pro nás něčím běžným a samozřejmým.

Více než 95% potravin je vypěstováno na půdě. Z hlediska lidského života je půda neobnovitelným zdrojem, jeden centimetr půdy se tvoří víc než sto let. Je třeba ji proto chránit a nebrat její dostatek za tak zcela samozřejmou věc.

Ing. Vít Penížek, Ph.D.
Vědecký pracovník ČZU Praha

 

Bez názvu

Další články autora