Po stopách libčických rybářů

  • Autor: Mgr. Petr Nový, archeolog Středočeského muzea v Roztokách
  • Publikováno: 1.8.2015
  • Rubrika: Zápisník archeologa
  • Vyšlo v LN 8/2015

Cestou ranním vlakem vždycky závidím rybářům sedícím místo v práci v okolí přívozu na břehu Vltavy. Zvlášť těm na úpatí skalnatého výběžku Choče, kde jsou prý velké štiky. Není problém zde chytit candáta nebo třeba sumce. Říkám si ale, jakpak by se asi dnešní rybáři divili, kdyby jim prut do oblouku ohnula "příšera" jakou možná právě v těchto místech vylovili v 19. století? Po odeslání ulovené ryby do Prahy zjistili, že se jedná o velkého jesetera, v té době už ve Vltavě vzácného.

Pravdou je, že řeka se mezi Libčicemi a Dolem dříve rozlévala i v místech dnešní travnaté louky za viaduktem. Proud se mírně zvolnil a místo bylo ideální ke zřízení přívozu. Dlouhá tradice zdejšího převoznictví sahá hluboko do středověku a byla spojena s mlynářskou živností, v mladším období byl přívoz předmětem pronájmu. Řada historických zápisů dokládá, že v řece bylo plno ryb a převozníci si určitě přivydělávali i rybařením.

Nájemce přívozu Matěj Vlasák měl v roce 1893 povinnost odvádět ročně 120 zlatých a 84 kg ryb. Starší informace z chvatěrubské gruntovní knihy zmiňuje možnost držení lodí k převážení a lovení ryb již ve dvacátých letech 17. století.

Rybářů však bylo na obou březích Vltavy více. Kvalitní a chutné říční ryby byly žádaným pokrmem na stolech všech vrstev společnosti. Obliba říčních ryb šla tak daleko, že si i vzdálenější vrchnost ve vsích na břehu řeky kupovala místo chycených ryb rovnou rybáře. V nedaleké Moráni patřila jedna rybářská chalupa do roku 1615 tuchoměřickému panství. Takováto praxe je zaznamenána například již v písemných pramenech 10. století.

Přítomnost rybářů v Libčicích odhaluje zmínka v darovací listině břevnovského kláštera z roku 993, kde najdeme informaci o břehu řeky i s rybáři. Rybáři a další služebníci byli obvyklým darovaným majetkem, v roku 1088 byli například darováni kanovníkům Vyšehradským dva rybáři v Mokropsech – pánové Modlata a šuma. Postupným výzkumem jsem zjistil, že darovaný libčický břeh se pravděpodobně nacházel na opačné straně řeky v Dole a okolí. Ale k tomu někdy příště.

Pro starší období můžeme přítomnost rybářů jen odhadovat. Ryby však byly v okolí potoků a řek nedílnou součástí jídelníčku. Bohužel ze starších archeologických výzkumů téměř neexistují osteologické analýzy, které by přítomnost rybích kostí a jiných "jedlých" vodních živočichů potvrdily. Výjimkou je výzkum uskutečněný v roce 1973 v Chýnově pod Chýnovským hájem. Rozborem zjištěných osteologických nálezů byla determinována vzácná rybí kost blíže neurčeného druhu a několik lastur velevruba, typického zástupce našich potoků a řek. Zřejmě při chytání ryb keltský rybář lapil i hryzce vodního, kterým si asi zpestřil jídelníček. Ze zatím neúplného osteologického rozboru nálezů z rozsáhlého polykulturního sídliště v místech dnešní pískovny nad Libčicemi vyplývá, že záliba našich předků v pojídání velevruba nebyla nijak ojedinělá.

Na ryby a mlže hojná řeka hostila ve svých zákrutech i bobry, jejichž kosti se nacházejí v pravěkých odpadních jamách sídlišť na březích řeky nejen v Libčicích. Jak už jsem napsal, dle rozboru sídlištních "odpadků" víme, že naši předci v řece a okolí lovili běžně. Pouze předpokládáme, že to bylo pomocí harpun a sítí nebo různých pastí.

Vraťme se však k rybářům. V roce 2010 byla při výstavbě rodinného domu nečekaně objevena zcela nová archeologická lokalita v poloze Na Stráni. Archeologickým výzkumem jsme zde do dnešní doby prozkoumali část sídliště z pozdní doby halštatské (cca 6.-5. stol. př. n.l.). Zajímavé je, že do stejné doby je kladeno i nedaleké sídliště v místech pod hájem, třetí soudobé sídliště se nacházelo v místě libčické pískovny taktéž na katastru Chýnova. Takováto koncentrace osídlení nabízí úvahu o možné existenci nějakého lokálního centra, dokonce se mohlo jednat o lokální sídelní jednotky jednoho velikého rozptýleného sídliště. Z výplně jedné částečně zahloubené chaty se zásobní jámou pochází osteologický materiál, ve kterém byl opět přítomen fragment schránky plže (zřejmě velevruba), navíc se zde objevily méně obvyklé pozůstatky žáby. Překvapení však přineslo osteologické určení vcelku nevýrazné kůstky, ze které se vyklubal vzácný pozůstatek někdejšího rybářského úspěchu - sumce. Netroufám si odhadnout, jak nebo na co ho rybář v době železné ulovil, vím však jistě, že chýnovské nálezy jsou zatím nejstaršími přímými doklady lovu ryb v Libčicích a okolí.

Mgr. Petr Nový
Archeolog Středočeského muzea v Roztokách

 

Polozemnice v poloze Na Stráni před výzkumem

Další články autora