Zvol si cíl, vydej se na cestu a já ti pomůžu

Rozhovor s ředitelem ZUŠ Vladimírem Klimentem

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 1.1.2015
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 1/2015

Rozhovor s Vladimírem Klimentem, ředitelem libčické ZUš, pedagogem a profesionálním hráčem na  kytaru i baskytaru, který je zároveň studentem Mezinárodní konzervatoře Praha, kde studuje baskytaru,  klavír a hudební teorii. Žije celý život v Libčicích, je ženatý a má  dvě děti, Jakuba a Rebeku. Působí velmi skromně, mluví tichým hlasem a jeho stručné odpovědi jsou pro mne coby autorku tohoto rozhovoru noční můrou. Prostě muzikant každým coulem, který raději hraje, než mluví.

Jak dlouho a na jaké nástroje učíte?

Od r. 1999 na kytaru a baskytaru.

Od jakého věku je pro dítě dobré začít hrát na kytaru?

Záleží na fyzických předpokladech každého jedince. Musí mít dostatečně velkou ruku a pevné prsty.

Existuje dětská kytara resp. poloviční kytara, jako je tomu třeba u houslí?

Ano,  existuje.

Není pak pro dítě těžké přejít z malého nástroje na velký?

Sám jsem to nezažil, ale z reakcí svých žáků nemám pocit, že by s tím měli velké potíže.

Vy jste hrál rovnou na dospělou kytaru?

Ano, my jsme doma jinou neměli.

Mnoho lidí má za to, že kytara je především doprovodný nástroj, ke kterému je třeba umět zpívat?

To  je mýtus - táborák, kytara a zpěv. Kytara je samozřejmě skvělý doprovodný nástroj, ale jak nám mnozí  kytaroví  mistři dokazují, je to zároveň nádherný a uznávaný koncertní nástroj.

Kytaroví mistři? Třeba Lubomír Brabec nebo Lenka Filipová?

Tak ty jsem zrovna neměl na mysli.

Aha, takže i vy zastáváte ten názor, že muzikanti či zpěváci v show businessu nemusí podávat takové výkony jako koncertní mistři klasické hudby?

Přesně tak.

Nedávno jste byl pověřen ředitelováním místní ZUš. Jak se v té funkci cítíte?

Po mých několikaletých zkušenostech ve funkci zástupce ředitele  ZUš Unhošť, kdy jsem měl možnost poznat, co funkce ředitele obsahuje, jsem se vedoucím funkcím spíše  vyhýbal a žádnou  ambici být ředitelem jsem opravdu  neměl.

Nikdy neříkejte nikdy.

Je to tak.  V libčické ZUš vznikla situace, která mě přiměla  k přehodnocení svých představ a rozhodl jsem se do toho jít.

Co práce ředitele ZUš obsahuje?

Především dosti velkou zodpovědnost, práci s lidmi, spoustu organizačních záležitostí…

Bylo pro vás obtížné spolehnout se na práci druhých, jejichž případné chyby odnesete vy, jako jejich šéf?

Tak to zrovna pro mne žádný problém nebyl a není, protože já své kolegy dobře znám, můžu se na ně spolehnout a vím, že dělají svou práci dobře.

Přesto se na vás navalilo hodně administrativní a organizační práce. Máte vůbec čas na výuku? Kolik hodin učíte?

Na to jsou přesné tabulky. Jako ředitel učím šest hodin týdně.

Jak vás přijali coby ředitele učitelé, rodiče a veřejnost?

Nebojím se říci, že mám u pedagogů podporu  a  mám radost, že se podobně vstřícně ke mně chovají žáci, jejich rodiče i  veřejnost. Vyrůstal jsem tady, a tak se s většinou z nich dobře znám.

Kolik má vlastně tato škola žáků?

Včetně Horoměřic, Přílep a Holubic máme 420 žáků.

To je hodně. Máte ještě nějakou volnou kapacitu?

Máme téměř plno. Zájem je tak veliký, že budeme muset přemýšlet o rozšíření kapacity.

Který nástroj je dnes mezi dětmi nejpopulárnější?

Kytara, klavír a zobcová flétna.

Překvapuje mne, že čím dál častěji vídám hrát na saxofon křehké dívky. Čím to?

Když kluk dozraje do věku, kdy „ufoukne“ saxofon, začíná mít jiné zájmy a pomalu s hudební školou končí. Dívky jsou pilnější a déle u toho vydrží.

Máte tu více dívek než chlapců?

To přesně nevím, ale odhaduji, že to bude půl na půl.

Jsou vašimi žáky děti rodičů, kteří sami na něco hráli nebo hrají?

Také, ale není to pravidlem.  Rodiče, kteří na něco hrají, se často snaží vyučovat své děti sami doma. Nic proti tomu, ale ne vždy to dopadne dobře. Dobrý muzikant nemusí být zákonitě dobrý pedagog, tím méně pak pro vlastní dítě.

Rodiče obvykle nedokážou být  dostatečně trpěliví učitelé.

No právě.

Na baskytaru jste se naučil hrát  sám? Proč?

Tehdy se tu baskytara nevyučovala. Tento nástroj nemá v naší zemi dlouhou tradici. Začala se tu objevovat až od začátku 60. let, a tak tu neexistovala žádná ustálená mistrovská škola jako  třeba na housle. Baskytara se stále ještě vyvíjí jak ve výrobě použitím nových materiálů, které nabízejí nové zvukové možnosti, tak i technikou hraní.

Nahradí baskytara v orchestru basu?

Basová kytara  je  drnkací nástroj, kdežto kontrabas se řadí mezi smyčcové nástroje stejně jako housle nebo violoncello. Přesto mohou baskytara i kontrabas plnit v moderní hudbě stejnou funkci a spolu s bicími vytvářet  základ rytmu. Ve vážné hudbě  však nikoli, tam jsou oba nástroje zcela jedinečné.

Baskytara tedy zajišťuje rytmiku, jak pak vypadá výuka?

Aby to pro žáka nebyla nuda, vždy jej při hodinách doprovázím na kytaru, nebo přizvu ještě jednoho hráče na sólovou kytaru. Je důležité, aby od samotného začátku dítě vnímalo základní funkci tohoto nástroje v orchestru.

Co si tak při hodinách hrajete?

Všechno možné, od lidových písní, přes populární, country až po klasickou hudbu. Já osobně mám rád tzv. transkripce, což jsou zjednodušené kompozice vážné hudby, což velmi pomáhá dětem dostat i klasickou hudbu do ucha a porozumět jí.

Kdo vám to upravuje?

Já a moji kolegové. To zvládneme sami.

Vážně?

Nerad bych zde vyzněl jako nějaký aranžér. Je to opravdu jednoduché.

A to pro každé dítě upravujete něco jiného?

Pracujeme s každým žákem zcela individuálně a respektujeme jeho zájem.  Já sám  velmi podporuji děti v tom, aby si  udělaly vlastní názor na věc, vybraly si žánr, který se jim nejvíce líbí a který chtějí hrát. Jsem zastáncem hesla: „Zvol si cíl, vydej se na cestu a já ti pomůžu“.

I když se rozhodnou špatně?

I to se může stát, pak je potřeba se z toho poučit a vydat se jinou, lepší cestou. Samozřejmě pečlivě dohlížím na to, aby to pro ně bylo co nejsnadnější a aby nedělaly nic zbytečně.

Za nás byly v tehdejší LšU poměrně striktní osnovy, a tak se klidně mohlo stát, že dítě v tzv. přehrávkách neuspělo a nepostoupilo do vyššího ročníku. Je tomu tak i dnes?

Řekl bych, že  náš školní vzdělávací program je tak příznivě nastaven, aby jej každý  pravidelně docházející žák mohl snadno splnit.  A je to dobře, protože více se může udělat vždy. Většina dětí očekávané výstupy překročí a má z toho dobrý pocit. Stresovat dítě tvrdými, těžko dosažitelnými limity se naprosto míjí účinkem.

To se mi líbí. Cílem ZUš přeci není vychovávat jenom špičkové muzikanty, primabaleríny, herce nebo výtvarníky.

Cílem určitě ne, ale objevovat a rozvíjet talenty nás velmi těší. Vždyť skoro každý slavný  umělec kdysi navštěvoval nějakou  uměleckou školu. Jsme ale především základní škola, a tak naším posláním je naučit děti základům múzického umění, které patří do všeobecného vzdělání. Každé dítě bez ohledu na míru talentu by se s ním mělo seznámit.

Musí každý nový žák projít nějakými talentovkami, nebo berete každého, kdo se přihlásí?

Přijímacím procesem projde každý adept, ale nenazval bych to zrovna talentovou zkouškou.  Umožňujeme dětem, aby se pod naším dohledem rozvíjely. Máme zkušenosti s tím, že se jejich talent projeví třeba až ve třetí třídě. Proto jsme v hodnocení zejména těch nejmenších velmi opatrní.

Docházejí předškolní děti  do nějaké obecné přípravky, nebo rovnou docházejí na nějaký obor?

Máme čtyři obory – hudební, literárně-dramatický, taneční a výtvarný. Každý obor otvírá vlastní přípravku. Proto se i ti nejmenší musí, samozřejmě za pomoci rodičů, rozhodnout, který obor chtějí navštěvovat.

Jak v praxi vypadá hudební přípravka?

Je to  kolektivní výuka resp. hra, při které se děti seznamují s rytmem, používají různé bubínky a samozřejmě zpívají. Individuální nástroj si vybírají později.  Žádná složitá teorie se tam neučí, protože se často jedná o děti, které neumějí ještě ani číst.

Jak dlouho trvá, než se dítě naučí znát noty?

Někdy vůbec. Já třeba jsem na ně dosti dlouho kašlal a hrál jsem jenom zpaměti. Ale samozřejmě, že to takto nejde dělat pořád. Jednou nastane doba, kdy se bez not muzikant neobejde.

Někteří populární zpěváci i muzikanti se dokonce chlubí tím, že noty neumějí.

Tak o  tom bych na jejich místě raději pomlčel a  rychle se je  doučil. Považuji to za vážný nedostatek vzdělání v oboru.

Počítačové programy na noty tuto znalost asi nenahradí?

Určitě ne. Notační softwary vám pouze usnadní zápis not, ale jaké noty zvolit, aby to znělo harmonicky a ve správném rytmu, musí každý uživatel programu samozřejmě znát.

Lze si některé drahé nástroje půjčit?

Český hudební fond nějaké nástroje půjčuje, ale my to nevyužíváme. Všechny naše nástroje jsou naše.

Jak často se musí kupovat nové?

My spíše doplňujeme, protože některé nástroje dětem  půjčujeme.

Které?

Zejména ty malé kytary, z kterých děti rychle vyrostou, a tak by to pro rodiče byla zbytečná investice.

Pojďme k tanci. Všimla jsem si, že  taneční obor zaznamenal na Zahradní slavnosti  velký úspěch.

To mě těší. Mám dojem, že paní učitelka Lucie Charouzová, která u nás vyučuje od loňského září,  to vzala za správný konec. Má už 30 žáků, dokonce i skupinu dospělých. Zdá se, že se  žákům líbí její pojetí výrazového tance, který je navíc i divácky atraktivní


Za mého dětství byla „liduška“ pouze hudební, tanec se učil až v tanečních a výtvarka i  dramaťák byly při základní škole. Dnes je i dramatický obor součástí ZUš. Jak funguje?

Dobře, přijďte se podívat.

Ráda, ale nevím, jak to všechno stihnu. Mám pocit, že aktivita vaší školy je nekonečná. Jeden koncert za druhým, malování, tanečky, zpěv a  divadlo...

A to vše  nejen v Libčicích, ale i v Holubicích, Přílepech a v Horoměřicích.

Kromě toho vy sám a pokud já vím,  většina vašich pedagogů jste aktivními muzikanty často i v několika různých kapelách.

Téměř všichni naši pedagogové  se věnují nejen učení, ale také sami hrají, tančí či  zpívají v různých profesionálních tělesech.
Například?

Je toho opravdu hodně, ale když chcete slyšet něco konkrétního, tak naše učitele můžete vidět a slyšet v doprovodných skupinách předních českých pop zpěváků jako jsou Helena Vondráčková, Michal David, Karel Gott, Petra Janů, v bigbandu Melody Makers O. Havelky, v orchestru K. Vlacha, V. Hybše, F. Slováčka, J. Váchy aj.. Mimo to hrají v Hudebním divadle Karlín, v Národním divadle, v Semaforu, v muzikálech, teď nově např. v Mamma Mia a hlasy našich moderátorů můžete slyšet na vlnách rádia Klasik.

Je toho více než jsem tušila. Není to pro ně spolu s pedagogickou činností  časově příliš náročné?

Určitě ne. To je jen otázka dobré organizace. Tato jejich profesionální aktivita je důkazem toho,  že jsou to špičkoví umělci ve svém oboru, kteří mají  zkušenosti s vlastní produkcí, což mohou  svým žákům věrohodně předávat a být pro ně skvělým vzorem.

Co byste řekl rodičům, kteří se rozhodují o tom, zda své dítě přihlásit do ZUš?

Múzické umění je nedílnou součástí života a děti by se jej měly naučit vnímat už od útlého věku. Naším posláním je pomáhat jim rozvíjet jejich fantazii a  tvůrčí činnost ve všech jejích podobách. Určitě bych rodičům doporučil, aby své děti k nám přivedli a umožnili  jim osvojit si dovednosti, které jim mohou celý život přinášet radost.

Souhlasím. Každý, kdo  umí na něco hrát nebo si rád zazpívá, zatančí, něco namaluje či vlastníma rukama vytvoří, nám určitě dá za pravdu, že je to činnost povznášející a vůbec nezáleží na tom, jak moc kvalitní v tom daném oboru jsme.  Umění  je pro náš život nepostradatelné. Proto si umělci v naší ZUš, kteří jsou zároveň dobrými pedagogy, zaslouží náš dík, obdiv a úctu. 

 

Bez názvu Bez názvu Bez názvu

Další články autora