Bez medu to nejde

Rozhovor se včelařem Ing. Kamilem Kaulichem

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 1.12.2013
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 12/2013

Rozhovor s  Ing. Kamilem Kaulichem, absolventem Agronomické fakulty na Suchdole, dlouholetým zaměstnancem Ministerstva zemědělství v oboru pozemkových úprav, dvojnásobným otcem, trojnásobným dědečkem, ale pro tento rozhovor především zkušeným včelařem, s kterým jsem se sešla poté, co jsem se dozvěděla,  jak dlouhou historii má organizované včelařství v našem městě.

Jsme dávní známí, takže nám snad naši čtenáři odpustí tykání. Včelaře vidím jako samotáře, který si povídá se včeličkami, takže mě překvapuje, že jste organizovaní. V Libčicích dokonce  více než  100 let.

Letos je to už dokonce 107 let. Včelařský spolek byl založen v Dolanech v r. 1906, tehdy pro Dolany a okolí. Od roku 1930 se  aktivity spolku konaly většinou v libčických podnicích.

Víš v jakých? Existují ještě?

Včelaři se tenkrát často setkávali v sokolovně, v hotelu Brejcha, což je dnešní sídlo městského úřadu, nebo v dnes již neexistující restauraci Černá hora. Oficiálně byl název spolku  změněn  v roce 1944 a jeho sídlo bylo přeneseno do Libčic.

Už druhý rok z titulu Libčických novin se zájmem sleduji činnost místních spolků, ale o včelařském slyším po sto letech poprvé. 

Jsme asi dost potichu, ale více než stoletá historie určitě stojí za povšimnutí. Ve zdejší včelařské organizaci byly zapojeny výrazné včelařské kapacity. Rád bych zmínil zejména Václava Jakše (1899-1987), bývalého včelmistra  Výzkumného ústavu včelařského v Dole,  který je uváděn i v encyklopedii významných  světových včelařských osobností.

Ne každý včelař v republice má tu vzácnou příležitost mít po ruce rovnou celý včelařský ústav. Spolupracujete s ním?

Dříve bylo propojení  libčických včelařů s ústavem v Dole velice intenzivní. Pamatuji si, že  mě  můj otec coby člen tehdejšího včelařského spolku vzal  s sebou občas na Dol na exkurzi nebo na nějakou přednášku. Byl to tehdy pro malého kluka krásný zážitek – lodí přes Vltavu  a pak už  vosk, med a vůbec včelařinou provoněné prostory ústavu.

V obchodech je med čím dál tím dražší. Myslíš, že je to dobrý byznys?

Chov včel  mezi  lukrativní podnikání zrovna nepatří, ovšem pokud nemluvíme o včelích farmách, kde se chová 150-200 i více včelstev a kde je již možné jistou efektivitu dosáhnout. Chov včel v domácích podmínkách je především zájmovou a poměrně pracnou činností.

Někde jsem četla, že množství včelařů klesá. Je to pravda?

Bohužel ano. Starší generace, která si pamatuje zlaté časy našeho včelařství, pomalu končí a štafetový kolík není komu předat.  Vstupní náklady na zařízení nejsou pro začínajícího včelaře zanedbatelné,  včelařské předpisy jsou přísnější a také vzrostly nároky na vědomosti chovatelů včel. Navíc v přírodě platí, že se nic úplně stejně neopakuje. Je fakt, že při chovu včel  platí určitá pravidla, ale je mnoho výjimek, která  tato pravidla potvrzují. Tím se chov včel stává činností  bez zaručených výsledků. O to jsou příjemnější pocity, když se něco vyvede podle včelařova přání. Ovšem ne každý v takových pocitech a nejistotách dnes najde ono uspokojení.

Občas  pronikne do médií zpráva o falešném medu, který obsahuje cukry a sirupy z kukuřice, cukrové třtiny a kdoví jaké ještě nemedonosné rostliny. Není to náhodou dobrá zpráva pro soukromé včelaře, kteří předpokládám takový falšovaný med v domácích podmínkách ani vyrobit nedokážou?

Máš pravdu. V poslední době lze přeci jen zaznamenat malý nárůst zájmu o včely,  včelaření a  včelí produkty.  Určitě tomu napomáhá kromě zveřejnění informací o falšování medu akce „Bez medu to nejde“.

S tím výrokem mohu jedině souhlasit, ale vůbec nevím, co to je za akci.

Je to  úspěšná kampaň na podporu potřeby medu financovaná z prostředků Evropské unie a České republiky. Jde o propagování medu, ale také dalších včelích produktů a nepřímo také samotného včelaření a zájmu o něj.

Kolik členů má vlastně libčický spolek včelařů?

ZO Libčice dnes sdružuje pouze sedmnáct členů, přičemž územně zahrnuje i Tursko, Debrno a Dolany.

A zaznamenali jste nějaký přírůstek do členské základny?

Ne příliš velký. Pro srovnání mohu uvést například rok 1976, kdy  byl počet členů téměř dvojnásobný. S tím souvisí i počet chovaných včelstev. V letošním roce jich bude zazimováno 119, ve výše vzpomenutém roce jich ale bylo 246.

Nevím sice, kam až je včela ochotná či schopná za nektarem doletět, ale nemůže se stát, že jich je na daném území moc, nebo moc málo?

Včela je v přírodě coby opylovač nezastupitelná. Zavčelení naší oblasti je pořád dostatečné, takže uvedený úbytek včelstev v našem regionu  ještě neznamená nějaké podstatné omezení opylovací schopnosti. Nicméně je třeba to vést v patrnosti a uvědomit si, že takový nepříznivý vývoj může vyvolat oprávněné obavy z budoucnosti.

Již od dětství slýcháme, že med je zdravý, ale pojďme se do toho voňavého, lepkavého a přesladkého  produktu ponořit hlouběji. Co to je med?

Je to velmi specifický produkt přírody, přírodní sladidlo, které bylo vytlačeno třtinovým a později v našich podmínkách řepným cukrem. Mimochodem, o rozvoj cukrovarnictví a využití řepy cukrovky se v Evropě výrazně zasloužil Napoleon (1769-1821).

Jistě nezanedbatelná zásluha, ale vraťme se k medu.

Med je potravina složená převážně z jednoduchých cukrů a trochy vody. Jednoduchými cukry jsou glukóza (hroznový cukr) a fruktóza (ovocný cukr). Složitější cukry (sacharózu či některé trisacharidy) obsahuje med jen v malém množství. To je důvod, proč je med rychle a efektivně energeticky využitelný. Náš organismus dokáže  jednoduché cukry rychle strávit. Med je v zásadě hustým cukerným roztokem s maximálně 20%  obsahem vody.

Čím to, že se med v podstatě vůbec nekazí?

Nekazí se, protože právě nízký obsah vody neumožňuje rozvinout proces mikrobiálních změn.  Med byl proto v některých starých kulturách používán ke konzervování zvěřiny, ryb apod. Med obsahuje ještě jiné látky v malém či  nepatrném množství, které jsou ale pro med jako potravinu významné. Počet těchto jednotlivých látek se počítá na tisíce a ani dnes nejsou ještě všechny identifikovány. Jsou to zejména organické kyseliny, enzymy, minerální látky a také pevné částice zachycené při sběru sladkých šťáv, ze kterých včely vyrábějí med. Včely tyto šťávy přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech.

Každý asi zná med květový nebo lesní.

Medy v zásadě rozlišujeme na medy květové a medovicové. Původem medů květových je sladká šťáva neboli nektar, který vylučují květy rostlin či dřevin. Původem  medovicových medů je medovice, což jsou ony známé lepkavé skvrny vyskytující se na listech a jehličí, jež produkuje  hmyz,  jako např. mšice, puklice a mery.

Jak?

Sají sladkou šťávu nacházející se  v listech a jehličí, částečně ji využijí a zbytek, prošlý jejich trávicím ústrojím a biochemicky upravený, pak vylučují. A to je právě ten lepkavý povlak, který včely, ale také mravenci nebo vosy  sbírají.

Rozumím tomu tedy správně, že medovicový med je lesní?

Ano, medovicovému medu se také říká lesní, nejspíše proto, že se medovice většinou nachází tam, kde jsou  lesní porosty.

Teď, když vím, že lesní med prošel trávicím ústrojím nějakých puklic, tak se začnu orientovat na med květový. Ten je určitě hezčí.

Hezčí? Takové posouzení jsem ještě neslyšel, ale chceš-li znát rozdíl ve skladbě obou druhů, tak zjednodušeně je to zhruba takto. Základem jsou v obou případech již vzpomenuté jednoduché cukry. Bonusem v květovém medu je příměs pylu.  Lesní med zase obsahuje pestřejší minerální látky. Ovšem v lesním medu  mohou být navíc různé nežádoucí příměsi, které se do medovice dostávají z nečistého ovzduší. Medovice je totiž prakticky nechráněná, vystavena  okolnímu prostředí, kdežto nektar je zpravidla bezpečně uzavřen v květech.

Další bod pro květový, ale když tu máme hned dva lesní porosty, nespecializují se náhodou libčické včely právě na med lesní?

Budeš se divit, ale ne.  V Libčicích máme až na výjimky, jako byl zrovna letošní rok, med květový.  Jak jde sezóna, jedná se o med z květů ovocných stromů, z řepky, což dnes výrazně převažuje, v našich podmínkách není vzácností také med akátový, někdy i lipový a slunečnicový. A později v sezóně se i u nás občas objeví medovicový.

Jak to tak přesně můžeš vědět? To když kvetou akáty, tak se všechny včely vrhnou jen na akáty?

To víš, že ne. Většinou jde o směs medů. Doba kvetení se prolíná, a tak získat v našich podmínkách  jednodruhový med je téměř nemožné.

Kterému medu dávají lidi přednost?

Poptávka po lesním medu bývá větší než po květovém. Ovšem někteří spotřebitelé mají podobně vyhraněné názory jako ty  a požadují  jedině med květový.  Jeden můj známý, který ode mě pravidelně med nakupuje, prohlásil, že lesní med ani náhodou nechce, protože on: „…ty špinavé výkaly (vyjádřil to lidověji) od mšic jíst nebude“. 

Můj člověk! Když mi med zcukernatí a ztuhne, že v něm málem zlomím lžíci, je znehodnocený?

Určitě ne. Med dříve nebo později zkrystalizuje a někdy je tak tvrdý, že manipulace s ním je skoro nemožná. Období, po které vydrží v tekutém stavu, je dáno právě poměrem glukózy a fruktózy, přičemž fruktóza vždy o něco převažuje. Zajímavé je, že med řepkový krystalizuje velice rychle, i do týdne po vytočení, kdežto akátový, pokud by byl čistý, téměř nekrystalizuje. Pomaleji krystalizují také medy medovicové.

A jak nejlépe med rozpustit?

Zahřátím, ale pozor teplota nesmí přesáhnout 50 stupňů Celsia, aby se nezničily cenné enzymy a další látky v medu obsažené. Už od dob babiček je známá metoda vodní lázně. Docela dobře funguje i ústřední topení, kam můžeš sklenici s medem na den či dva postavit.

A mikrovlnka?

Tak mikrovlnku  bych ti vůbec nedoporučoval, protože její prostředí působí na med škodlivě.

Díky za cenné rady, ale já  z důvodů pohodlí   dávám přednost pastovanému medu.

Nejsi sama. Dnes stále více odběratelé požadují med pastovaný neboli krémový. Někdy se mu poněkud nepěkně říká medové sádlo, protože po napastování získává barvu i konzistenci připomínající sádlo.  Má  stálou konzistenci, nestéká, dobře se s ním manipuluje a uchovává si dlouhodobě všechny cenné látky i vlastnosti. Samozřejmě můžeš pastovaný med kdykoliv rozehřát, když bys to k nějakému účelu potřebovala.

Miluji čaj s medem. Byly doby, kdy jsem v českých restauracích o med nezavadila, tak jsem si jej nosila s sebou v kabelce. Dnes je tomu k mé velké radosti naopak. Jaká je u nás vlastně spotřeba medu?

Poměrně nízká a velmi nevyrovnaná. Je to zhruba 0,7 kg na hlavu, ale existují  rodiny, které zkonzumují i  20 kg medu za rok a jiné, které se medu ani nedotknou. Pro srovnání v sousedním Německu je spotřeba medu na osobu téměř dvojnásobná.

Kolik medu se získá od jedněch včel?

Záleží na tom, o jaký způsob včelaření se jedná. Při značné intenzifikaci chovu včel spojené s kočováním za právě kvetoucími rostlinami a dřevinami lze docílit výnosu značně přes 100 kg od jednoho včelstva. Jiné je to při běžném způsobu včelaření na stabilním stanovišti, čemuž se věnují také všichni včelaři v  Libčicích. Dříve, když bylo státem určeno, jaké plodiny se budou ve kterých oblastech pěstovat, nebyla z polních plodin prakticky žádná snůška, protože se zde pěstovalo zejména obilí  a řepa cukrovka, které nejsou nektarodárné. Tehdy byl ve zdejších podmínkách hlavním zdrojem medu akát. V průměrném roce činila snůška jen cca 10 kg na včelstvo.

A to se asi změnilo  po roce 1989, kdy došlo ke změnám  plodin na okolních polích?

Ano a to dosti zásadně, protože důležitou plodinou se i s ohledem na energetické využití stala řepka, která je dnes obecně jedním z nejdůležitějších zdrojů medu, což v libčických poměrech platí dvojnásob. Dnešní průměrné výnosy medu jsou  nejméně dvakrát vyšší než před rokem 1989. K vyšším výnosům ale také napomáhá pokrokovější technologie chovu včel, tzv. nástavkové včelaření, což umožňuje chovat podstatně silnější včelstva. I v Libčicích myslím máme prakticky všichni tyto principy chovu včel zvládnuté.

Jak  byly libčické včelky  pilné v letošním vrtkavém počasí?

Mrzí mě to, ale letos bylo medobraní slabé. Sešlo se hned několik nepříznivých okolností najednou. Dlouhá zima zapříčinila slabá včelstva a k tomu nepříznivé počasí v době květu řepky i v době květu akátu, a tak určitou záchranou byla letos právě trocha medovice, tedy lesního medu ke konci sezóny.

Velmi  děkuji za zajímavý rozhovor, v kterém jsem ti nestihla položit spoustu otázek, takže bych se k tobě ráda na jaře, až se tvé včelky začnou probouzet ze zimního spánku,  vrátila.  Můžu?

Samozřejmě, bude-li to čtenáře zajímat, budu se těšit.

Včelaření nesporně patří mezi velmi zajímavé a důležité odvětví zemědělské výroby, ale i k obdivuhodným koníčkům s předlouhou tradicí.  Věřím, že každý pěstitel ovoce, zeleniny či olejnin  si uvědomuje významnou úlohu včel na svojí zahrádce, farmě nebo ve svém ovocném sadu.  A že to letos bylo s medem slabší? Nevadí, v přírodě je krásná jistota, že zase přijde jaro, zase rozkvetou stromy,  zase se narodí nové včelky a s nimi  naděje, že příští rok bude třeba o něco medovější.

 

Bez názvu

Další články autora