Jak jsme upekli Libčické noviny

Rozhovor s Janou Rackovou, absolventkou hotelové školy , matkou syna Adama, majitelkou Cukrárny Pohádka a nejlepší „dortařkou“, jakou jsem kdy potkala.

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 1.10.2013
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 10/2013

Rozhovor s Janou Rackovou, absolventkou hotelové školy , matkou syna Adama, majitelkou Cukrárny Pohádka a nejlepší „dortařkou“,  jakou jsem kdy potkala. Aby ne, když dokáže upéct i noviny.

Protože znám tvou maminku a celé tvoje příbuzenstvo, tak vím, že žiješ od nejútlejšího dětství v Libčicích, nebo se mýlím?

Více méně máš pravdu. Objevila se v mém životě určitá období, kdy jsem bydlela kvůli studiu nebo práci někde jinde, ale doma jsem vždy byla tady.

Ty jsi nestudovala v Praze?

Ne. Do prváku jsem šla před rokem ´89 a na hotelovou školu  do Prahy tehdy brali jenom tři děti ze Středočeského kraje.  Druhá, stejně prestižní  hotelová škola byla v Poděbradech, tak jsem se přihlásila tam a naštěstí se tam i dostala.

To jsi nejspíše bydlela  na internátě? Bylo  pro tebe v patnácti letech těžké zvyknout si na   přísný internátní režim?

Vůbec ne. Byla jsem v patnácti už dosti samostatná, takže jsem si to užívala jako novou zkušenost a mám na tu dobu jen ty nejlepší vzpomínky. Na intru jsem byla první dva roky, pak rok na privátě a poslední rok už jsem dojížděla z Libčic.

Jakou práci může absolvent hotelové školy zastávat?

Prakticky vše, co hotel nabízí, od pokojské přes kuchyň, servírku, barmanku  či  recepční.  Může být i letuškou.

Co z toho nejvíce lákalo tebe?

No, právě ta letuška, kterou jsem se toužila stát a zůstala mým nesplněným  snem, ale bez ohledu na to jsem ráda, že  jsem  získala odborné a poměrně všestranné vzdělání v oboru, který mě odjakživa bavil -  v gastronomii.

Uměla jsi vařit už jako malá holka?

Ano, maminka mě k tomu dost systematicky vedla.

Pamatuješ si  své první jídlo, které jsi samostatně uvařila a bylo k jídlu?

To si nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsem byla často mamince v kuchyni k ruce. Loupání a strouhání brambor na knedlíky byla moje specialita.

Děláš  dnes  poctivé knedlíky, nebo je kupuješ  v sousedství své cukrárny u Ludvíka?

Bramborové dělám poctivě z brambor  a houskové poctivě kupuji  u Ludvíka, především kvůli tomu, že mám na domácnost  málo času.

šla jsi  po škole pracovat  rovnou do oboru gastronomie?

Ano, bezprostředně po maturitě a vystřídala jsem snad všechno. Křest jsem si prodělala  v Country salónu v Dolních Měcholupech, což je „nonstopáč“, kde mě nijak nešetřili a vydržela jsem tam jeden rok. Pak jsem pracovala v horském  hotelu na šumavě, dvě sezóny na pražském parníku Vyšehrad a zatím  nejdéle jsem  působila  v kavárně na letišti. Tam jsem byla šest let, vlastně až do mateřské.

Parník Vyšehrad? Víš, že  byl 13.9. Vyšehrad spolu s Vltavou vyhlášen ministerstvem kultury  kulturní památkou?

Vážně? To je dobře, protože to jsou více než 70 let staré lodě, které mají svou tradici, jež by měla zůstat zachována.

Všeobecně se o tobě ví, že jsi dobrá cukrářka, což je vlastně samostatný učební obor.

V tom jsem  samouk, ale znáš to, když tě něco hodně zajímá, tak se dokážeš sama vyučit někdy lépe, než z donucení ve škole. Moc se mi líbily  marcipánové dorty rozmanitých tvarů, jejichž výroba se u nás rozmohla,  a tak i  na Internetu byla  a je k nalezení dosti široká nabídka. Zamilovala jsem se do nich, a když jsem byla na mateřské, tak jsem je začala péct nejdříve pro rodinu jako dárky, pak pro přátele a známé,  až se z toho rozjelo podnikání.

Pečení takových dortů, jaké se sestrou Jarkou vytváříte,  lze považovat za opravdové umění.

Máš pravdu. Zejména 3D dorty. To už je skoro sochařina. Pamatuji si, že můj první 3D dort jsem dělala pro  babičku a byla to konvička na čaj, který tak ráda popíjí.  Krásná  čokoládová konvička s ouškem.  Měla jsem z ní snad větší radost než babička.

A  snesete se se sestrou? Jak se o práci na dortu  dělíte?

Jsme schopné upéct cokoli každá  samostatně, ale pracujeme-li spolu, tak já se většinou soustřeďuji na přípravu korpusu. Nic z prášků, žádné náhražky. Když tam má být smetana, tak je tam smetana, domácí vajíčka, opravdové máslo, pravá čokoláda,  poctivý puding...  Na tom si zakládám.  V případě 3D dortů vyřezávám a tvaruji, co je potřeba, a sestra se specializuje na finální zdobení -  kreslení obrázků a psaní textů,  což je piplačka, na kterou já nemám dost trpělivosti.

Čím a na co píše?

Malým štětečkem potravinářskými  barvami na vyříznutý plátek marcipánu. Na takovou přesnou a čistou práci je Jaruška fakt dobrá, tak to ráda nechávám na ní.

Jaké tvary si lidi objednávají?

Snad vše, co tě napadne. Pekly  jsme dokonce i prsa nebo zadeček, různá auta,  dinosaury, lahve sektu či rumu  atd. Ta škála je fakt pestrá.

Své první dorty jsi dělala podomácku, dnes už to v tom rozsahu, který máte,  asi nejde.

Velmi brzy to už  opravdu doma dělat nešlo. Proto jsem sháněla nějaký prostor, kde bych mohla zavést pořádnou profesionální výrobu, a když jsem jej našla, uvědomila jsem si, že by bylo škoda, neumožnit zákazníkům, aby si k zákuskům dali kávu a pohodlně si k tomu sedli. Slovo dalo slovo a mám cukrárnu, která se pomalu rozšiřuje na kavárnu, čajovnu, hernu pro děti a teď nově i výstavní síň, což bylo vždy mým snem.

Ve světě je už dávno běžné vystavovat v restauračním či hotelovém zařízení. Exponáty si pohodlně prohlédne spousta lidí a autor ušetří  peníze za hlídače výstavy.

A pro majitele restaurace je to bezplatná stále se měnící výzdoba interiéru, takže je to oboustranně výhodná spolupráce.

Už tady v Pohádce s tebou sedím po několikáté a vnímám, že se zde scházejí docela pravidelně stejné  maminky s dětmi v kočárkách nebo s úplně nejmenšími sotva chodícími ratolestmi.

To je přesně to, co jsem si přála. Když byl můj syn malý, tak jsme rádi jezdili do Prahy do tzv. Človíčkova, což byl podobný prostor, kde maminky šouply  své děti do herny, měly je na dohled a při tom si v klidu popíjely kávu, pojídaly dorty a povídaly s kamarádkami. Človíčkov už v Praze bohužel není, ale byl pro mě  motivací k vytvoření tohoto prostoru. Proto ty pohádkové výjevy na stěnách, proto půjčovna hraček a herna Pohádka.

Jakou kapacitu má vaše výroba? Dodáváte své cukrářské výrobky i mimo vlastní prodej?

Ano, kromě narozeninových či svatebních dortů, jsme schopny zajistit kompletní sladký bufet pro jakoukoli akci od narozeninových,  přes svatební  až po rodinné a podnikové oslavy.

Musím uznat, že nabídka je opravdu velkolepá a na vlastní oči jsem se přesvědčila, jak jsou obě sestry, Jana s Jarkou, šikovné. Naše redakce si u nich totiž objednala dort ve tvaru Libčických novin a mně bylo dovoleno být přítomna při jeho výrobě. Uznávám,  že jsem  spíše překážela, než pomáhala, ale zato vím, že Libčické noviny jsou zaručeně pravé a při jejich konzumaci bylo všemi účastníky jednomyslně odhlasováno,  že říjnové číslo ve sladkém vydání nemá ve světě konkurenci!

 

Bez názvu Bez názvu

Další články autora