Volejte 150!

Rozhovor se členy SDH Libčice

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 1.4.2013
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 4/2013

Dobrovolné hasičské sbory vyjíždějí k mimořádným událostem ve svém regionu, kam patří hašení požárů, pomoc při povodních a jiných živelných pohromách nebo ekologických haváriích. Pomáhají při dopravních nehodách a poskytují technickou pomoc při jiných mimořádných událostech. Spolupůsobí též při prevenci požárů a jsou často významným spolkem ve společenském životě v obci. Kromě toho se zúčastňují soutěží v  požárním sportu. Přesně k takovým patří  SDH Libčice, s jejichž některými členy jsem strávila jedno  mrazivé, nezapomenutelné sobotní dopoledne. Dozvěděla jsem se mnoho nového, prohlédla si historické i moderní hasičské vozy, vyzkoušela jsem si poslední model hasičského oděvu a zúčastnila se výjezdu, který shodou všech náhod byl zrovna potřeba.

Hlavní slovo v našem rozhovoru vedl velitel Vláďa Čmelík, kterého ochotně doplňoval strojník Vláďa Levý, který je hasičem tělem i duší, protože je zároveň podnikovým hasičem v Řeži.  Jaroslav Mareš (hasič a předseda revizní komise), Petr Táčner (strojník) a Jiří Trdlica (hasič a starosta) většinou jen přizvukovali a souhlasně přikyvovali hlavou. Nabyla jsem dojmu, že SDH Libčice jsou sehraná parta statečných chlapů, kteří ochotně, ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, dělají  záslužnou, často velmi nebezpečnou práci pro druhé a nemusí o svých zásluhách dlouze vyprávět. Proto jsou jejich  odpovědi chlapsky  stručné, rychlé  a přesné.

Přiznám se, že se moc nevyznám v jednotlivých kategoriích  hasičských sborů. Mohli byste mě poučit?

Sbory hasičů jsou rozděleny do  pěti skupin. Jednička jsou profesionálové, hasiči  z povolání, kteří jsou povinni vyjet k požáru do dvou minut od ohlášení poplachu. Dvojky jsou napůl dobrovolní a napůl zaměstnaní u obce, kteří mají výjezd do pěti minut.  My spadáme do trojky a na výjezd máme deset minut. Čtvrtou skupinu tvoří podnikoví  hasiči

A pátou?

Pětka jsou sbory, které nemají  cisternu nebo nejsou zařazeni do vyšší skupiny,  což je např. SDH Letky. Ti vyjíždějí jen v místě bydliště a podle svého vybavení pomáhají zdolávat různé události např. v rámci svých možností poskytují technickou pomoc při  živelných pohromách. Hasiči v páté skupině  mají  tím pádem více času na požární sport a jsou v něm obvykle  velmi  dobří.

Hasiči často pomáhají  nejen při hašení požárů, ale též při nejrůznějších katastrofách, jako jsou povodně nebo autohavárie.  Je to  vaše povinnost, nebo to děláte,  protože jste silní chlapi ochotní pomoci, kde se dá?

Je to víceméně dobrovolné, ale když bychom se rozhodli pro pomoc například při povodni  mimo naši obec, tak nám to musí schválit  starosta města  a operační středisko, které nás musí uvolnit z pohotovosti, abychom  nechyběli v systému při výjezdu k  nějakému požáru.

Kde je vaše operační středisko?

Je to operační středisko hasičského záchranného sboru Středočeského kraje se sídlem na Kladně.  Je organizační složkou státu a spadá pod Ministerstvo vnitra.

Takže, když hořelo na koupališti, tak vás tam posílali z Kladna?

Přesně tak. My nemůžeme vyjet sami od sebe. Kladno je hlavní krajský útvar, který nás vysílá k ohlášené  události.

Dobře, takže operační na Kladně dostane hlášení o požáru a dává vám příkaz k výjezdu. A ti už se neptají starosty, zda vás mohou někam poslat?

Ne.

Kdo pak platí ten váš výjezd?

Pokud je požár na území Libčic, tak město, které je naším zřizovatelem.  Pokud je to výjezd mimo město, tak  na základě podrobné evidence ujetých kilometrů a spotřebovaného materiálu nám výdaje refunduje kraj, v kterém  jsme  zasahovali.

To si vyžaduje dosti náročné papírovaní, ne?

Po každém výjezdu obdržíme z operačního střediska přesné údaje o časech, místě a charakteru události. Velitel  je následně ve speciálním programu doplňuje  detailními údaji o tom,  co jsme na místě události dělali, kolik tam bylo lidí,  co jsme použili a kolik se toho spotřebovalo. Na základě  toho dojde k vyúčtování.

Nerada to znovu připomínám, ale hodí se mi to jako příklad. Na koupališti hořelo někdy po půlnoci a pan starosta u toho byl. To jste ho vytáhli z postele vy?

Ne, my ne. Pan starosta je nahlášen v tzv. kangu, což je  zařízení, jež  visí v hasičárně na zdi. Do něho přijde z operačního z Kladna hlášení o události a zároveň rozešle  SMS zprávu na všechny registrované mobilní telefony hasičů, tedy i starostovi. Kango má vlastní tiskárnu, z které vyjedou bližší informace potřebné pro náš pro výjezd, jako je upřesnění místa zásahu,  potřebná technika a kontakt na oznamovatele.

Provozujete tady nějakou hasičskou školičku pro děti?

Malé nebo mladé hasiče tady bohužel nemáme. Zájem ze strany dětí i jejich rodičů by  byl, ale výchova mladých hasičů je velmi náročná finančně i časově, což zatím nezvládáme. Připouštíme ale, že časem bychom tu děti rádi měli, protože to je skvělá příležitost k výchově  našich nástupců.

Děti tu zatím nemáte, jak tedy sháníte další členy sboru?

Náborem, ale navzdory tomu, že je všeobecně známo, že jsme sbor dobrovolných hasičů, tak se skoro každý dospělý zájemce hned v úvodu ptá: „Kolik za to?“.  A to je smutné, vždyť název  „dobrovolní hasiči“ mluví za vše.

Jak jste začínali vy?

Většinu z nás sem přivedl děda nebo otec, takže by se dalo říci, že jsme tu profesi zdědili. Ostatní sem přišli na popud svých kamarádů.

Předpokládám, že se musí skládat nějaké zkoušky odbornosti.

Na výjezd k požáru musí každý hasič  splnit několik kritérií. Stručně řečeno, hasič musí být plnoletý a zdravý.  Každé dva roky musíme jít na preventivní  zdravotní prohlídku k  obvodnímu lékaři. Pokud hasič používá dýchací techniku , je prohlídka rozšířena o další vyšetření.

Jasně, dobré zdraví je základ, ale to nestačí.

Pak nastupuje vzdělání. Každý zdravotně způsobilý  budoucí  hasič musí absolvovat čtyřicetihodinové školení tady v naší hasičárně, které provádí velitel sboru nebo jeho zástupce.

Nevznikají díky novým materiálům  nové druhy požárů, třeba ve  fotovoltaické elektrárně?

Nejen v elektrárně. Existuje spousta obytných domů, na jejichž střechách jsou fotovoltaické panely.  Pochopitelně, že jsme průběžně doškolováni  a krom toho máme ve voze pravidelně aktualizované  seznamy různých nových nebo složitých chemikálií s instrukcemi, čím je hasit.

Pojďme si podrobněji prohlédnout ta vaše dvě auta.

To starší, kterému  kvůli jeho věku říkáme příznačně Dědek,  máme téměř 30 let a už pomalu dosluhuje. Proto jsme opravdu velmi rádi, že disponujeme novějším modelem, kterému  jsme přidělili přezdívku Líza, kvůli které jsme se museli přestěhovat do této větší garáže,  protože do původní se nám objemná Líza prostě nevešla.

Jaký je zásadní rozdíl mezi Dědkem  a Lízou?

Dědek má větší cisternu, na tři a půl kubíků

Dědek je starší, menší a uveze více vody?  Proč je tedy  ta modernější Líza o tolik větší?

Je celkově vybavenější , protože není  určena jen k hašení, ale i k jiným technickým záležitostem. Kromě toho má vysokotlaké zařízení, které šetří vodu. Docílíme  stejného efektu hašení jako s Dědkem, ale s menším množstvím vody.

Chytré,  a co tu máme dál? Třeba ty úhledně smotané hadice. Jak jsou dlouhé, když je na sebe napojíte?

Dvacet metrů.

Jenom? Co když se nedostanete kvůli zástavbě nebo  třeba zaparkovaným autům k požáru tak blízko?

S tím bojujeme v drtivé většině případů, ale vždy se to musí nějak udělat. Pokaždé však v takových situacích ztrácíme drahocenný čas. Řidiči nevhodně zaparkovaných aut si neuvědomují,  jak nebezpečně blokují přístupové cesty, a že tím jednou mohou uškodit i sami sobě. Když pak jde o jejich majetek a jejich bezpečí,  tak se zlobí na hasiče, že nejsou schopni se k nim dostat v čas.

Třeba si to po přečtení tohoto rozhovoru uvědomí alespoň naši čtenáři. Pojďme se ale ještě podívat na další vybavení auta.

Máme tu ještě  ponorné čerpadlo, křísící přístroj, záchranářský batoh, motorovou pilu, univerzální vyprošťovací nástroj, různé technické nářadí a posypové materiály, které se používají  například při únicích provozních kapalin z automobilů.

Je v cisterně  teď zrovna voda?

Ta tam  je  vždy  připravená.

Nezamrzne vám tam v krutých mrazech?

Nesmí, proto je hasičský vůz  v zimě vždy zaparkovaný ve vytopené garáži.

Kolik se vás vejde do kabiny?

Dědek je pro osm  a kabina v Líze je upravená  pro šest. Zbývající prostor je využit na odkládací přihrádky.

Proč mají opěradla vašich sedaček  díru?

V opěradlech jsou otvory na dýchací techniku, kterou zatím nemáme, ale předpokládáme, že do léta bude součástí našeho vybavení. To  nás zase o kousek povýší, budeme při  hašení samostatnější a nebudeme si muset dýchací přístroje půjčovat.

Takže nastupujete do auta s tou těžkou bombou na zádech?

Naopak, sedneme si na sedačku, v jejímž opěradle je již připravený dýchací přístroj, a jeho nosič si připneme na záda.

Co když vodu z cisterny  během hašení vyčerpáte  a stále ještě není uhašeno?

Pak musíme zajet k nejbližšímu hydrantu nebo nějakému zdroji pitné vody, protože by se správně mělo hasit z důvodů hygieny jenom pitnou vodou, a vodu načerpat.

Takže máte nastudováno, kde jsou ve vašem rajónu umístěné hydranty, nebo existují nějaké „hydrantové mapy“?

Takové mapy bohužel nemáme, ale je všeobecně platná zásada, že hydrant je umístěn na každé křižovatce.

Existují ještě tzv. požární nádrže?

Ne, ty se zavedením  vodovodu  a hydrantů  vymizely, ale bylo jich dost i po Libčicích. Například jedna podzemní byla u lékárny, další u katolického hřbitova na místě „Ludvíka“ a jedna byla  poblíž hospody „Na Radosti“.

Jak máte při zásahu rozdělené  úkoly?

Jsme-li u požáru sami, což se stává velmi zřídka, tak úkoly rozděluje náš velitel. Jsme-li součástí větší akce, tak velí velitel z profesionální jednotky. Pokud dojde k požáru v podniku, kde jsou podnikoví hasiči, tak je velitelem zásahu jeden z nich, protože to tam zná nejlépe.

Co dělá strojník?

Strojník většinou  řídí auto, při vystupování  přiděluje každému hasiči materiál z auta, aby měl přehled, kdo co má, zůstává u stroje a ovládá čerpadlo v cisterně. Hasí jen v krajním případě. Strojník je prostě u stroje.

K požáru jedete co nejrychleji , přepokládám, že jste pořádně připoutaní?

Zásahové složky, jakou jsou  hasiči, policie, záchranka a URNA, se ze zákona  nepřipoutávají. Naše automobily ani bezpečnostní pásy nemají.

To jsem netušila. Kolik může to auto jet maximálně?

Na rovném úseku to dá i 120 km/h, ale je pak riskantní takový těžký kolos ubrzdit.

Třeba před  silničními retardéry.  Co vy na ně?

Rozumíme jejich smyslu, ale pro zásahová auta, kdy jde o minuty, jsou jistou překážkou a zdržením.

Kolik máte v průměru výjezdů ročně?

Průměr ti z hlavy neřekneme, ale pamatujeme si rekord, který představoval 40 výjezdů za rok.  Byly to požáry i technická pomoc, např. po vichřici. Za tím účelem máme perfektní pilu, kterou jsme naposledy použili zrovna na koupališti na rozřezání dřevěné střechy, která prohořela. Naším zájmem je být co nejlépe univerzálně vybavení a vyškolení, abychom byli schopní pomáhat kdekoli a při čemkoli.

Domníváte se, že by všichni občané měli mít tzv. požární školení, stejně tak jako se školí třeba zásady první pomoci?

Určitě ano. Pro každého je dobré, aby věděl, jak se při požáru chovat.  Na to bychom měli vyčlenit tzv. preventistu, který by měl  zajišťovat  tuto informovanost  občanů už od mateřské a  základní školy. Je  ale obtížné toto vše obsáhnout, protože to děláme dobrovolně, ve svém volnu a zadarmo. Každý máme své zaměstnání a musíme se starat o své  rodiny. Pak už moc času nazbyt není.

Nějaké ukázky pro školu ale děláte, ne?

Ano, vždy na konci školního roku je ve škole vyhlášen cvičný poplach. Děti se shromáždí a  vyrazí k řece, kde jim řekneme něco o technice, seznámíme je s tím, co by se v jaké situaci mělo dělat, a na konec si zastříkají, aby věděly, co to obnáší.

Vaším zřizovatelem je město, takže váš provoz je placen z jeho rozpočtu, rozumím-li  tomu správně.

Přesně tak, a nestěžujeme si, protože  nás město postupně dovybavuje. Chtěli  bychom  využít této příležitosti a  poděkovat panu starostovi , radě  i  zastupitelům města, že se nám snaží vyjít vstříc a že naše spolupráce dle možností  funguje.  Máme odpovídající oblečení, a až budeme mít i dýchací přístroje, splníme základní požadavky na vybavení na přímý zásah při požáru, čímž  z nás budou opravdoví hasiči, ne jen technické zázemí, jak tomu bylo donedávna.

Opravdoví hasiči už dávno jste, pánové.  Vaše  statečnost, disciplína, nadšení pro věc a znalosti jsou příkladné. Neznám malého kluka, který by hasiče neobdivoval  a nesnil o tom, že jednou bude také  řídit to velké auto, a  neznám ženu, která by neobdivovala mužskou statečnost a sílu, která nám zajišťuje klid a bezpečí.  Díky vám za to.

 

Bez názvu

Další články autora