Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného

rozhovor s farmářem Josefem Rousem

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 21.10.2012
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 10/2012

V Libčicích a blízkém okolí snad není nikdo, kdo by neznal příjmení Rous, které si všichni spojujeme se statkem, polnostmi a chovem domácího zvířectva.  Snad už od 16. století tady Rousovi farmařili a rodinnou tradici přerušily  až 50. roky minulého století, kdy byl jejich statek násilně zestátněn a stal se součástí  JZD Rudá záře -  Velké Přílepy. Trvalo to téměř 40 let, než  Josef Rous,  tehdy čerstvý absolvent zemědělské školy v Poděbradech, společně  se svým otcem těsně  po „sametové revoluci“  zabavený majetek restituovali a obnovili rodinnou farmu, která prosperuje dodnes.


Čím vším jste prošel, než jste se dopracoval k současnému stavu rodinné farmy, která je ukázková?

Kdo si pamatuje, jak dřívější JZD fungovala, tak si asi dovede představit, jak byl statek zdevastovaný. Začali jsme s otcem od úplného začátku. Rekonstrukce budov, rekonstrukce prasečáku, zavedení chovu slepic. Spousta práce, spousta peněz. Byl jsem nezkušený, těsně po škole, vše pro mě bylo nové, ale bavilo mě to. Rána pro mě byla, když otec náhle v 98. roce zemřel a já jsem ve svých 25 letech zůstal na všechno sám, s úvěrem na krku.

Jak jste to zvládl?

Tenkrát mi velmi pomohl Ing. Jan Miller z Holubic, který mi byl velkým rádcem a nedovolil mi to vzdát. Dodnes spolupracujeme a já si jeho přátelství a nezištnosti velmi vážím.

Začátky určitě nebyly snadné, ale jak je to dnes?

Poté, co jsem byl nucen zrušit chov prasat, protože ekonomická situace nebyla, a dodnes není,  pro  malovýrobce  vepřového masa nijak příznivá, se mi docela ulevilo. Velmi mě to mrzelo, protože sotva jsem splatil úvěr, tak jsem moderně zavedený prasečák zavřel. Ale upřímně řečeno,  ubyla mi velká dřina. Ve srovnání s tím je chov slepic mnohem méně náročný.

Kolik slepic máte?

Mám celkem 1 600 kusů, vždy 800 v každé hale. V květnu  jsem pro ně musel podle nařízení EU pořídit tzv. obohacené klece a instalovat je ve dvou halách.

O co jsou bohatší?

O prostor, bidýlka, hnízdo na snášení vajec a umělý trávník. Dříve byla norma 400 cm2 na jednu slepici a v těchto nových  je to 750 cm2.

Hraje to tak velkou roli?

Upřímně řečeno, nejdříve jsem si myslel, že je to další nesmysl, který vymysleli od stolu v EU, ale dnes musím uznat, že to smysl má. Slepice jsou klidnější a zdravější. Snůšku to moc nezvyšuje, ale určitě to snižuje úhyn.

A vajíčka se z hnízda vykutálí tady do toho žlábku? Au! Co to bylo?

Bacha, tam je elektrický ohradník!

Proti zlodějům vajec?

Ne, proti slepicím, aby snesená vajíčka neklovaly.

Nevidím tu ani jedno kuřátko.

Líheň neprovozuji. Spolupracuji s kamarádem, který se specializuje na kuřata. Od něj kupuji kuřice, které jsou staré 17 týdnů.

Kuřice? Už ne kuře, ještě ne slepice, ale už snáší vajíčka?

Přesně tak. Ty mám ve snášce jeden rok, což je doba, kdy podávají nejlepší výkon. Potom je rozprodám a nakupuji další.

Lidi si je kupují na pekáč?

Také, ale většinou na dvorek, kde jim v pohodě ještě dva roky snášejí vejce.

To jsem ráda, že se většina těchto slepiček dočká slunce a svobodného pohybu na čerstvém vzduchu. Není vám jich v těch klecích trochu líto?

Je, ale klecový systém je uznávaná nejčistší a nejefektivnější výroba vajec, které jsou důležitou součástí výživy národa. Představte si, jak by to vypadalo, kdybych pustil takové množství slepic tady do stráně. Za chvíli by bylo všechno vyzobané, čvachtaly by se tu v blátě a chytly  kdejakou infekci.

Máte pravdu.  Koukám, že jsou všechny slípky stejného druhu.

Ano, je to tzv. Hisex hnědý, což je plemeno speciálně vyšlechtěné na chov v klecích. Jsou statnější, odolnější a vyznačují se vysokou snáškou.

Snášejí hnědá vajíčka, protože jsou hnědé?

Takto jednoduché to není, ale pravda je, že od těchto slepic máme pouze hnědá vejce, což je dáno genetickým vývojem.

Kam zmizela bílá vajíčka? Na Velikonoce se v současné době dají stěží sehnat, ale v době mého dětství byla všude k mání.

To proto, že tu  dříve byly velkochovy Leghornek, které snášely jenom bílá vejce. Ale toto plemeno není tak produktivní  jako Hisex, takže jejich vajíčka by byla o poznání dražší.

Pokud já vím, tak se vajíčka třídí a  označují. Vysvětlil byste mi  jak?

Rád. Vajíčko od slepic ve volném výběhu je označeno jedničkou, z tzv. podestýlky dvojkou a z klece trojkou.

Co to je podestýlka?

To je také klecový chov, jako mám já, ale klece jsou otevřené a za nimi mají slepice výběh, kde se  mohou pohybovat a  popelit. Je to větší investice, náročnější na hygienu, dražší na spotřebu krmiva, protože při zvýšeném pohybu se zvyšuje i chuť k jídlu, a vajíčka jsou často o  celou jednu korunu dražší.

A poznám to na vajíčku?

V žádném případě. To vajíčko je dražší jenom proto, že je z dražšího kurníku, lidově řečeno.

Obávám se, že si každý zákazník vybere ze dvou stejných vajec to levnější.

Přesně tak, proto jsem chov s podestýlkou zavrhl a soustřeďuji se na chov v klecích.

Jak se označuje velikost vajec?

Jako u oblečení – S, M, L a XL. Z logiky věci, nejmenší vajíčko typu S snáší slepice malých plemen.

Čím slepice krmíte?

Mojí velkou výhodou je, že krmivo mám z velké části z  vlastních polí, což je ideální. Je to levnější a vím přesně, co jim dávám.

A co to je?

Mačkaná směs pšenice, kukuřice a sóji. Sóju samozřejmě kupuji, kukuřici mám od kolegů z Turska.

Tu směs si vyrábíte sám?

Spolupracuji s krmivářem a firmou, která najede speciálním vozem ke skladovému prostoru. V přesně určeném poměru se nasají suroviny, které se smíchají, rozmačkají a ze stroje v závěru vypadne ideálně sestavené krmivo. To se umístí do násypníku, odkud se automaticky třikrát denně dávkuje slepicím. Stejně tak funguje řízené napájení vodou.

Mezi lidmi je rozšířená představa, že všechna zvířata chovaná na maso a vejce jsou preventivně krmena antibiotiky. Je to pravda?

U slepic se to dělat nesmí. Maximálně jim do vody dodávám vitamíny , když jim nějaké chybí . Dříve se přidávala masokostní moučka, ale teď je to přísně zakázáno.

Dostáváte na chov slepic nějaké dotace?

Na slepice ne, ale jako každý jiný rostlinář mám dotace na hektar orné půdy, což se rok od roku mění.

Na nákup těch obohacených klecí, které jste musel pořídit na příkaz EU, jste žádnou dotaci nedostal?

Dostal, ale byl to skutečně jen zlomek investice, která je tak veliká, že si nedovedu představit  farmáře, který by to pořídil bez zadlužení.

Můžete být konkrétní?

Ty původní klece jsem před deseti lety pořídil za 400 000 korun. V květnu jsem je zcela neporušené hodil do šrotu a pořídil nové za 2 000 000, na což jsem z EU dostal dotaci 290 000.

To je málem pětkrát více.  Dělá to na mě dojem, že se na obohacených klecích  obohacují jejich výrobci a prodejci. Vyplatí se vám tak velká investice?

Musí, protože jinou možnost nemám. Chov slepic nad 350 kusů musí být registrovaný. Každý měsíc tu mám hygienickou kontrolu. Nemůžu ignorovat žádné předpisy a nařízení, protože případné pokuty jsou likvidační.

Co vše se kontroluje?

Veterinářka kontroluje slepice, jednou za čtvrt roku odebíráme vzorky trusu na salmonelu a hygienička odebírá dvakrát ročně vajíčka, u kterých se kontroluje přítomnost těžkých kovů. Hygiena se samozřejmě zajímá o čistotu chovu jako takovou.

Plánujete rozšíření výroby vajec?

Počet slepic zvyšovat  nehodlám,  ale v dohledné době tu budu mít chladící zařízení a třídičku vajec.

Vzpomínám si z dětství, že  ve vajíčkách, která maminka kupovala v obchodě, se čas od času objevil pukavec. Dnes bereme vajíčka od vás a na pukavce nenarazíme. Čím to?

Pukavec je staré vajíčko, takže když si ode mne vezmete čerstvá vejce a rychle je spotřebujete, máte jistotu, že pukavce nevlastníte. Jsem si ale jist, že nejvíce si jich koupíte v různých akcích v hypermarketech, kde se prodávají zlevněná vajíčka, často tři dny před vypršením jejich trvanlivosti.

Jaká je minimální trvanlivost vajíček?

Dvacet osm  dní. Když uvážíte, kolik času se ztratí pohybem vajec z velké drůbežárny přes překupníky a  sklady, než se dostanou do obchodů,  není divu, že je mají v prodeji  téměř měsíc po snůšce.

Vajíčka od vás nejsou orazítkovaná. To už se nemusí dělat?

Musí, ale pouze, jdou-li do obchodu. Ta, která prodávám tzv. ze dvora,  nemusím při prodeji  do 60 ks jednomu zákazníkovi  razítkovat.

Když si uvědomím, jaký existuje labyrint předpisů, nařízení a pokut za jejich nedodržení, nemohu se nezeptat, kolikrát jste nějakou  tu pokutičku  zaplatil?

Zatím jen jednu. To bylo ještě v době, kdy jsem choval prasata. Zapomněl jsem poslat  hlášení, které se muselo každý měsíc posílat na jejich evidenci. Pár měsíců jsem zanedbal a rázem z toho byla dvou tisícová pokuta.

Jenom jedna za ty roky a záběr, který máte? To je na čestné uznání.

No, já bych s ním ještě počkal, protože v té záplavě nových předpisů, které se teď na nás valí z EU, se málem nevyznám. Jenom u postřiků, kterých je asi 500 druhů, jsou zcela rozdílné předpisy. Jeden smím stříkat tři metry od kraje pole, jiný pět atd.

To někdo kontroluje?

Státní rostlinolékařská správa kontroluje evidenci  postřiků a  EU pomocí satelitu o mně ví úplně všechno. Dokonce jsem četl v seriózním tisku, že se chystají používat bezpilotní letouny, kterými nás na polích bude kontrolovat.

To je jak zemědělské sci-fi.

To není sci-fi, ale současná realita. V centrální registrace půdy jsou  mapy, kde jsou přesně zaneseny všechny moje polnosti. Pak už je velmi jednoduché sledovat  pomocí G.P.S., jak na nich hospodařím.

Neuvěřitelné. Vraťme se ještě na chvilku k těm obohaceným klecím, které máte již pár měsíců v provozu. Změnil byste na nich něco?

Já jsem s nimi velmi spokojený a zdá se, že slepice také. Vše je řízeno automaticky - krmení, napájení, čištění i světlo.

V kolik chodí slepice spát?

Ve 20 hodin se zhasne a  v 6 rozsvítí.

Všimla jsem si, že je to světlo velmi tlumené.

Prudké světlo slepicím vadí. Znervózní a jdou si doslova po krku -  začnou se klovat.

Čištění je také automatické?

Ano, pod roštem, na kterém se slepice pohybují,  je dopravník – nekonečný pás, který odvádí trus do trusného kanálu a  dvakrát týdně  do kontejneru.

Koukám, že je to do detailu promyšlené, aby se chovatel moc nenadřel a slepice zůstala celá. Přesto mám pocit, že se nezastavíte. Nenapadlo vás někdy, že byste to zabalil, rozprodal a užíval si života?

Vůbec si nedovedu si představit, že bych dokázal ten řetěz, který jsem s otcem navázal, dobrovolně zpřetrhat a dělat něco jiného.

Je to asi také otázka cti a úcty k rodině, kterou jsem v upřímných odpovědích  pana Rouse cítila. Je to pracovitý pohodář, který ví, co dělá, a má můj velký obdiv. Často s pobaveným  úsměvem odpovídal na mé  laické otázky, kterými bych možná mnohé  vyvedla z míry. Například proč nechal shnít ty chudinky krásné slunečnice a nesklidil je. S trpělivostí sobě vlastní mi vysvětlil, že nejsou shnilé, ale pouze desikované, což je speciální postřik, který před sklizní z rostliny odvede vodu, aby se snížily náklady na jejich sušení. Věděli jste to?

Další články autora