Rozhovor s ředitelkou ZŠ

rozhovor s PaedDr. D. Kuzníkovou - ředitelkou ZŠ Lbčice

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 21.10.2012
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 10/2011

Je tomu už pěkná řádka let, kdy  mě libčická škola vypustila do světa, a tak jsem se na to, že se do ní třeba jen na pár hodin vrátím a popovídám si s paní ředitelkou, velmi těšila. Se zatajeným dechem a respektem, který v nás školy a jejich představitelé  vyvolávají, jsem vstoupila do ředitelny v očekávání, že budu jednat s přísnou autoritou, která mi bude  zvýšeným artikulovaným hlasem odpovídat na otázky, za které pak klidně mohu dostat sníženou známku……

Ne, ne, nic takového se nedělo. Přijala mě velmi kultivovaná, sečtělá dáma, která se mnou hovořila, pro pedagoga netypickým, klidným hlasem a  její odpovědi byly naprosto jasné, srozumitelné a přesné tak, jak jsme na ně zvyklí u lidí, kteří své práci rozumí, jsou pro ni zapálení  a věnují se jí s láskou.

Protože jsem se s paní ředitelkou setkala poprvé, chtěla jsem o ní zjistit něco bližšího a tak jsem se dozvěděla, že studovala dějepis a češtinu v Ostravě, což je na její spisovné mluvě nepřehlédnutelné. Do středních Čech následovala svého manžela, vědeckého pracovníka, který si tehdy našel místo v úJF v Řeži u Prahy. Své první pedagogické krůčky zahájila na základní škole kousek od Mělníka, kde učila 8 let a poslední dva roky zastávala i funkci zástupkyně ředitele. Je matkou dnes již dospělých dcer, z nichž ani jedna není učitelkou. Starší absolvovala stavební fakultu a mladší ještě studuje angličtinu. V  době jejich dětství  byly právě ony důvodem pro přestěhování rodiny do Kralup, aby nemusely složitě dojíždět do škol. Následovala jedenáctiletá éra působení na kralupském gymnáziu, která končila v r. 2004, kdy dr. Kuzníková vyhrála výběrové řízení  a stala se ředitelkou libčické základní školy.

---------------------------------------------------------------------

Proč jste z gymnázia přecházela na základní školu, není to trochu krok zpět?

Ne, určitě ne. Byla to pro mě velká životní výzva.  Chtěla jsem zúročit své zkušenosti učitelky a zástupkyně na základní škole a vyzkoušet si  i roli ředitelky.

A nelitujete toho?

Nelituji, i když jsem si tu prožila zpočátku nelehké období, které je už naštěstí za mnou a já se dnes mohu těšit z učitelského sboru, s kterým dobře spolupracujeme, což se odráží na našich dobrých výsledcích. Moji kolegové se mnou sdílí  názor, že učitel  není zaměstnání, ale poslání a ten, kdo je k němu povolán, tak svou práci vykonává s láskou,  navzdory  její  náročnosti, stresu i nevelkému platu.

Nízké platy učitelů je již mnoho let diskutované téma. Myslíte, že jsou důvodem malého počtu mužů ve školství?

I to je jeden z možných důvodů, protože pokud se mezi muži objeví někdo, kdo by měl zájem a schopnosti vychovávat děti, tak se musí chtě nechtě zamýšlet nad tím, zda z učitelského platu uživí ty svoje. Často pak dojde k závěru, že si vydělá jinde více a je pro učitelství definitivně ztracen.

Naštěstí zůstává ještě dost těch povolaných učitelek a sem tam se najde i učitel, kteří se odradit nenechají.

Práce s dětmi vás musí především bavit, a pokud tomu tak není a dělala byste to jen kvůli penězům, tak se to významně odrazí na kvalitě vaší práce a děti vám to dají velmi rychle najevo.

Jste z učitelské rodiny? Chtěla jste být odjakživa učitelkou?

Nejsem z učitelské rodiny a chtěla jsem být odjakživa učitelkou. Nedovedla jsem si nikdy představit, že bych dělala něco jiného.  A dnes mohu objektivně říci, že to byla pro mě ta nejlepší volba.

Co vás na učitelství nejvíce těší?

Ovlivňovat a sledovat vývoj a výchovu dětí, ale i různorodost té práce. Nikdy nevíte, co vás který den čeká a co budete řešit. Baví mě  potřeba neustálého sebevzdělávání a řekla bych povinnost nezakrnět a nestárnout.

Coby češtinářka si musíte více, než kdo jiný, všímat, řeknu to kulantně „moderního“ vyjadřování současné mladé generace. Jak zvládáte  frekvenci počeštěných  anglických výrazů, kterými děti s oblibou obohacují svou mluvu, nebo SMS zprávy prosté jakékoli gramatiky a vulgarismy,  které se nestydí používat dokonce i děvčata?

To víte, že mi to žádnou radost nedělá a pokud na nějaké slangové výrazy narazím ve školních zápiskách, tak je pochopitelně opravuji a totéž vyžaduji  i od ostatních pedagogů. Vulgární mluvu v žádném případě netolerujeme.  Alespoň na půdě školy to můžeme ovlivnit, ovšem, co se děje za školou je mimo náš dosah a tam musí zapůsobit rodina, popřípadě společnost jako taková. Děti bohužel málo čtou a  s oblibou sledují  soukromé TV kanály, kde si s češtinou moc starostí nedělají, čímž se  hovorový jazyk rázem stává normou, s kterou pak ve škole svádíme nerovný boj.

Rodina a škola se musí na výchově dítěte shodnout a spolupracovat. Zaslechla jsem v médiích, že se na některých školách podepisují jakési smlouvy s rodiči a posléze se kontroluje jejich plnění. Existuje to i u vás?

To je novinka letošního školního roku, kterou připravilo ministerstvo a zkušebně  zavedlo  na několika vybraných školách. My něco podobného ale děláme již dávno, jen to nenazýváme smlouvami. V podstatě se jedná o domluvu s rodiči o společném postupu při výchově jejich dítěte.

Týká se to všech dětí, nebo jen těch, které mají nějaký problém?

Jen těch problémových a nemusí se jednat vždy o ty nejzávažnějších excesy, stačí  časté zapomínání pomůcek, nebo domácích úkolů, popřípadě nějaké kázeňské přestupky. S rodiči to probereme, hledáme řešení a očekáváme jejich součinnost.

Sepíše se to?

Ano, výchovný poradce o tom vypracuje zápis a rodiče dostanou kopii. Obvykle to pomůže.

Máte  výchovného poradce na plný úvazek?

Ne, to bychom nezaplatili. Výchovným poradcem je jeden z učitelů, který má k tomu patřičné vzdělání v podobě specializovaného školení.

V letáku, který jste vydali pro tento školní rok, jsem se dočetla, že máte, kromě jiných zvláštních funkcí nad rámec běžné výuky, také protidrogového preventistu.  Objevují se mezi žáky drogy? Museli jste už něco takového na základní škole řešit?

Naštěstí žádné drogy, ani  alkohol.  Co se děje mimo školu neovlivníme, ale ve škole jsme dosud žádný incident s drogami, nebo alkoholem řešit nemuseli.

Je tato škola způsobilá i pro výuku hendikepovaných dětí, třeba na vozíčku?

Jsme škola otevřená všem, takže ano. Momentálně tu máme dvě děti se zdravotním postižením a obě mají svou vlastní asistentku.

Nevšimla jsem si, že by tu byl výtah? Jak se dostane dítě na vozíčku do 1. patra?

Máme bezbariérové přízemí a dívence, která chodí do osmičky, se zdravotní stav zlepšil natolik,  že se do prvního patra dostane o berlích s dopomocí. Je dojemné sledovat, jak se o ni dokážou postarat i její spolužačky.

Zahlédla jsem na vašem stole přímo libčickou žákovskou knížku, kterou jsem ještě nikdy neviděla.

To je naše letošní novinka, z které má celý učitelský sbor velkou radost. Před prázdninami jsme dospěli k názoru, že ta státem vydávaná žákovská knížka je pro nás nevyhovující, tak jsme si navrhli svoji vlastní?

To se smí? Já jsem  žákovskou   vždy považovala za nepřenosnou stejně tak jako občanku a běda tomu, kdo by v ní cokoli měnil.

Žákovská knížka musí splnit základní požadavek, a to informovat rodiče o prospěchu a chování jejich dítěte. Pokud toto splníme, žádná norma, nebo zákon nám nepřikazuje, jak má tento  doklad vypadat.

Mohu se zeptat, kde jste na ni vzali? Od ministerstva asi těžko, když vydává tu svou?

S laskavým svolením donátora zde mohu zmínit, že nám její vydání, které nám pokryje tři roky, zaplatila paní Bělohradská prostřednictvím své firmy, která v Libčicích provozuje STK.  Bez její finanční pomoci bychom si naši vlastní žákovskou knížku nikdy nepořídili.

A v čem je lepší?

Kromě obvyklých částí jako jsou základní kontakty na školu, údaje o žákovi, rozvrh hodin a omluvný list, zde máme dvě stránky pro hodnocení chování, kolonky, kam zapisujeme neplnění domácích úkolů, pozdní příchody, pak tu máme několik volných listů pro různá sdělení rodičům a především dostatečný prostor pro průběžné  známkování žáka,  které jsme rozšířili o čtvrtletní hodnocení výkonů v jednotlivých předmětech včetně sebehodnocení žáka. Tato žákovská knížka dohromady s vysvědčením dává  rodičům  podorobný celoroční přehled o prospěchu i chování svého dítěte.

Sebehodnocení žáka? Co to je za novinku? To žáček inkasuje nedostatečnou, z čímž zásadně nesouhlasí a přepíše si ji na dostatečnou?

Ne tak docela. Jedná se o slovní sebehodnocení za práci v jednotlivých předmětech za celé čtvrtletí. Žák si může vybrat ze 4 možností: snažím se a zvládám, snažím se a nezvládám, nesnažím se a zvládám a nesnažím se a nezvládám.

„Nesnažím se a zvládám“ mi připadá jako ideální varianta,  ale pro tento rozhovor vybírám  „snažím se, ale už nezvládám“,  protože  na  dvě stránky v Libčických novinách se mi bohužel více nevejde.

škoda, ale musím příjemné povídání  s paní ředitelkou místní základní školy ukončit, doufat, že není naše poslední a vzkázat rodičům i jejich školou povinným dětem, že jim krásně rekonstruovanou školu, kde se nad rámec základního vzdělání mohou naučit vařit, šít, pracovat v dílně, ovládat počítač, zkoumat svět mikroskopem, hrát divadlo dokonce v anglickém jazyce a k tomu si  na chodbě koupit dobré pití v automatu a ve školní jídelně mít kromě oběda i  čerstvou svačinku, mléko nebo ovoce, upřímně závidím.

Další články autora