Jde se na koupaliště

rozhovor s představiteli firmy Accon a starostou města

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 21.10.2012
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 8/2011

a já, coby správná novinářka, si  předem ověřuji, proč došlo k výměně nájemce, jak to probíhalo a kdo se nám teď o koupaliště vlastně stará. Dozvěděla jsem se, že nájemní smlouva, kterou bývalé zastupitelstvo v r. 2005 uzavřelo s panem Krejcarem, vykazovala právní vady, které způsobily, zejména při jejím vypovězení, řadu problémů. Slyšela jsem, že v r. 2006 nově zvolené zastupitelstvo už nehodlalo utrácet peníze za provoz koupaliště v takové míře, jako tomu bylo v letech předchozích, čímž se spolupráce ze strany nájemce rapidně horšila, až došla do bodu nula. A to byl důvod, proč bylo třeba udělat rozhodný krok. Smlouva  byla po řadě jednání ke spokojenosti obou stran ukončena, došlo k vyrovnání vzájemných pohledávek a  proběhlo výběrové řízení, kam se přihlásilo téměř 10 zájemců. Samozřejmě, že mě zajímalo, kdo to byl. Prý většinou provozovatelé restaurací, i místních, ale koupaliště není  pouze restaurace. Výběrová komise dostala od města jasný úkol -  najít někoho, kdo udrží v provozu nejen koupaliště s restaurací, ale plnohodnotně využije celý areál a vytvoří něco jako sportovně kulturní centrum města. A představte si, že se taková firma našla. Přišla jako úplně poslední a nabídla přesně to, co město hledalo. Jmenuje se Accon a já si jdu v doprovodu našeho pana starosty, Ing. Pavla Bartoše, MBA, s jejími zástupci popovídat a zjistit jejich první dojmy a plány. Abych tam nepřišla úplně nezasvěcená, tak honem  zjišťuji nějaké základní informace.

Čím se firma Accon  zabývá?

Bartoš: Accon Group  (www.accon.cz)  je sdružení několika poradenských firem,  z nichž jedna připravuje podnikatele k získání ISO certifikace pro kvalitu, bezpečnost a ekologii, druhá se zabývá investičním poradenstvím, dotacemi a veřejnými zakázkami a třetí, nejmladší, Accon Human Resources,  je  vzdělávací agentura, která výběrové řízení vyhrála.

Tedy žádná restaurace, žádné koupaliště a přesto splnili požadované předpoklady?

Bartoš: Ano, jejich nabídka byla komplexní a nadstandardně vyhovovala našim požadavkům i představám o využití celého areálu. Rozhodování nám ulehčilo i to, že spolehlivost firmy Accon máme mnohonásobně ověřenu, neboť více než 4 roky využíváme jejích kvalitních služeb v oblasti investičního poradenství a dotací.

Víc se dozvědět nestíhám, neboť už nás v restauraci koupaliště  vítá jednatel firmy, Mgr. Drahomír Mejzr, MBA se svou kolegyní, Simonou šímovou, která ve firmě pracuje jako hlavní ekonomka. A můj první dojem?

Pan jednatel, který bydlí v Praze 6, jak čtu na vizitce, je kultivovaný mladý muž. Mluví klidným hlasem, své odpovědi formuluje srozumitelně a tak zasvěceně, jako by na koupališti vyrůstal. Jeho kolegyni, Simonu šímovou, možná většina z vás dobře zná, protože bydlí v Libčicích. Pro mě je to sportovní holka v džínové minisukni,  které těžko lze uvěřit, že je matkou tří dětí.  A je na roztrhání. V jednu chvíli odpovídá na mé otázky,  vyřizuje něco  po telefonu, zároveň nás obsluhuje a co chvíli odbíhá řešit kdovíco k bazénům. To vše bez nervozity a  s úsměvem.

Je obecně známo, že koupaliště může být díky vrtkavému  počasí v plném provozu možná jen 20 dní v sezóně a firmy, které provozují pouze koupaliště, krachují léto za létem. To se firmě Accon, která nestojí jen na jedné vratké podnikatelské noze, jak jsem pochopila, stát nemůže, ale správný podnikatel dělá vždy vše proto, aby se v žádné své aktivitě nedostal do červených čísel. Moje první otázka tedy směřuje k ekonomce firmy. Co se tady kromě koupání a plavání bude dít?

šímová: Já miluju sport a miluju Libčice. Před 17 lety jsem se sem přistěhovala, vdala a vyrůstají tu mé děti, díky nimž jsem se  seznámila s maminkami jejich vrstevníků.  Z toho vyplynul nápad založit Malinu, která maminkám a dětem zajišťuje činnosti, které nám  tu chyběly. V první řadě bychom tedy rádi účelově upravili  a poskytli prostor spřátelené Malině, resp. maminkám na rodičovské dovolené s těmi nejmenšími dětmi, pro které tu plánujeme vybudovat  i pískoviště. Totéž chceme nabídnout školičce Máváček, která nám před otevřením koupaliště velmi pomohla. Plánujeme také oslovit  mateřskou i základní školu a nabídnout zde jejich dětem  prostor ke sportovnímu vyžití.

Zprovozníte hřiště na volejbal?

šímová: Určitě ano. Rádi bychom pozvali zájemce o volejbal, aby se stali členy nově vznikajícího klubu a chodili si sem pravidelně zahrát . Já sama se volejbalu aktivně věnuji a chtěla bych tu vést přípravku pro děti, které se od 6 let  učí  přehazovanou  a postupně, jak rostou, přecházejí na volejbal.

Mě osobně velmi zajímá tenis a líbí se mi koberec, který tu máte, neboť  skýtá naději na pomalou hru, které snad budu ještě schopná. Můžu si přijít zahrát?

šímová: Samozřejmě, stačí zavolat, dohodnout si termín a koberec je váš. Já sama tenis hrát neumím, ale ráda bych, tak jsem v Libčicích sehnala profesionálního trenéra, který bude pár lidí  z naší firmy trénovat.  Už se na to moc těším.

Všimla jsem si, že ta nejhlubší část koupaliště je bez vody, oddělena zdí a plotem. Proč?

Bartoš: Zastupitelstvo města v roce 2005 odsouhlasilo, z důvodů šetření vody a peněz,  zmenšení velkého bazénu, čímž se také výrazně  zkrátila doba napouštění, neboť to tenkrát trvalo celý měsíc.

šímová: O tento nevyužitý prostor projevili zájem horolezci, kteří by si tam chtěli postavit tréninkovou stěnu, což  se nám zamlouvá, protože ta betonová 4,5  metrů hluboká  jáma se k tomu báječně hodí.

To všechno zní velmi pěkně, ale musíme také mluvit o penězích. Nebudeme předstírat, že tu zakládáte charitu, takže všechny tyto aktivity určitě nebudou zadarmo.

Mejzr: Samozřejmě už máme vytvořený ceník pro tenisty, klubové příspěvky  pro volejbalisty, případně pro minigolf, který už máme připravený k instalaci, ale už teď vím, že výtěžek nám zdaleka nepokryje provozní náklady. Jediné, co by nám je mohlo vyrovnat, je celoroční provoz restaurace a pořádaní akcí.

Jasně, ideálním zdrojem příjmů je spokojený a pravidelný konzument. Jak sem chcete nalákat místní lidi, z nichž skoro každý, s výjimkou lidí na sídlišti, má zahradu s bazénem a máme tady, co já vím, asi 5 zaběhnutých restaurací?

Mejzr: Především tu chceme vytvořit tak příjemné prostředí, aby sem lidi rádi chodili a chtěli tu trávit svůj volný čas.

Pane starosto, město, bohužel, nevlastní žádné kulturní středisko. Nehodláte využít areál koupaliště a přesunout sem některé aktivity města?

Bartoš: To by bylo moc fajn. Požádali jsme firmu Accon, abychom v tomto,  už dnes pěkně upraveném prostředí, které se  bude nadále vyvíjet a  zvelebovat,  mohli pořádat např.  zasedání rady, komisí i  městského zastupitelstva. Věřím, že by nám  změna prostředí prospěla a naše jednání by mohlo ztratit mnohdy dusnou atmosféru a trochu se uvolnit. Líbilo by se mi, kdybychom  si po jednání  mohli všichni, bez ohledu na politickou příslušnost,  sednout a  v klidu si tu dát pivo, limonádu, nebo kávu   a přestat si hrát na kdovíjak  důležité.  Za ty roky, co starostuji, jsem navštívil řadu jiných zastupitelstev, které také úřadují v nakvašené atmosféře, ale zažil jsem i taková, kde si po jednání otevřou vínečko a udělají si hezký večer. A to mě inspiruje. Já už se opravdu nechci s nikým zbytečně hádat a celé období, na které jsme byli zvoleni, promarnit neustálým  bojem s tak zvanou opozicí, což snad patří  do doby před volbami, ale teď už je čas na práci se společným cílem – udělat něco dobrého pro město a lidi v něm.

Mohly by se tu pořádat i nějaké městské kulturní akce?

Bartoš: Určitě. Dovedu si představit, že se tu bude konat například vítání občánků, kteří se nám do obřadní síně najednou obvykle nevejdou a spojit to s malou dětskou párty.  Mohly by se tu pořádat svatby, které volně přejdou do hostiny. Napadá mě, že by tu byly hezké umělecké výstavy s vernisážemi. Je velmi pravděpodobné, že  se zde budou scházet členové Klubu Liběhrad  a pořádat tu své tématicky zaměřené večery. Rádi bychom sem přenesli šachové turnaje, které se doposud konají v Klubu seniorů,  kam se jen stěží vejdeme. Jak vidíte, jsme se zástupci firmy Accon již předběžně domluveni, že se naše spolupráce nezúží jen na nájemní smlouvu.

Čím si myslíte, pane jednateli, že vaše nabídka  výběrovou komisi natolik zaujala, že jste vyhráli?

Mejzr: My se domníváme, že jsme kromě provozu koupaliště, sportoviště a restaurace, nabídli dvě věci navíc. Jedna je pro Accon a druhá pro město. Accon tu plánuje pro sebe zřídit  školící středisko a pro město všechny ty  občanské a volno časové aktivity, o kterých tu byla řeč. Zavázali jsme se vytvořit nová pracovní místa, která hodláme obsazovat především z řad místních občanů, což už jsme částečně splnili, protože naši dva noví zaměstnanci,  pan správce a paní kuchařka,  jsou z Libčic. Tři servírky, které jsou též z Libčic, jsou tady na brigádě.

A plavčíci?

šímová: Nevěřili byste, jak je obtížné sehnat v červenci kvalifikovaného plavčíka. Všichni už někde pracují. Tak jsme si najali tři závodní plavce a zajistili jsme jim školení, které se konalo jen pro ně. Tím jsme získali výjimečně zdatné plavce s nejvyšší kvalifikací pro plavčíky-záchranáře.  

Jestli dobře počítám, tak firma Accon na konci června  vyhrála výběrové řízení, získala dosti zanedbaný areál  a 10.7. koupaliště otevřela? Nejste vy náhodou kouzelníci?

Mejzr: Kéž by, ale protože nejsme, tak to naše úsilí  bylo enormní.  Uklidit celý areál, posekat trávu, obnovit okrasné květiny, vyčistit a natřít bazény, opravit čerpadlo, zprovoznit sociální zařízení i zázemí, napustit vodu, přežít hygieniky, zajistit plavčíky, zamést, umýt, vytřít atd.. Cílem bylo v co nejkratším čase otevřít koupaliště s rychlým občerstvením. To nám trvalo 14 dní  a s  maximálním nasazením na tom dělalo  10 lidí z řad našich zaměstnanců a  brigádníků, ke kterým se občas přidali i místní občané, jimž  za nezištnou pomoc děkuji.

Taková solidarita mě vždy potěší.

Mejzr: Mě také, ale bohužel jsme se setkali i s opakem.

Opakem solidarity je nesolidárnost? Jak se to projevovalo?

Mejzr: Bohužel nám nejmenované skupinky i jedinci, které vůbec neznáme,  házeli klacky pod nohy a snažili se nám cestu k otevření koupaliště náležitě zkomplikovat.

Raději se ani neptám kdo a jaké klacky, abychom si nepokazili pohodu tohoto našeho setkání. Jsem ráda, že jste se žádných překážek  nezalekli a nevzdali to. Koupaliště má totiž pro nás, zejména pamětníky,  zvláštní význam a je svým způsobem i  historickou památkou města. Vzpomínám si, že i můj otec se tu nejednou zúčastnil  tzv. občanských brigád. Bylo to něco jako „Libčice sobě“.

Bartoš: To je pravda. Našli  jsme na radnici staré zaprášené 8 milimetrové filmy někdy  ze začátku 60. roku, které stavbu koupaliště dokumentují. Nechali  jsme je přepsat na DVD nosiče a uchováváme je jako historický dokument, který příležitostně občanům ukážeme. Je to zajímavé, až dojemné vidět. Možná se na něm mnozí poznají, nebo tam zahlédnou své příbuzné či známé.

V poslední době se o koupališti hodně mluvilo i v novinách jsme o něm otiskli několik článků, proto vím, že panu starostovi velmi záleželo na tom, aby  bylo koupaliště ještě tuto sezónu otevřené.  Předpokládám tedy, že  vás městský úřad v tom nenechal samotné a na uvedení koupaliště do provozu schopného stavu se  podílel?

 Mejzr: Samozřejmě, že bez úzké spolupráce s městem bychom to v tak rekordním čase nedokázali.  Nepřeháním, když řeknu, že se nám podařilo v naprostém souladu a souhře s městem jít za společným cílem – nepromarnit letní sezónu.

10.7. byl téměř tropický den. Návštěvníci koupaliště měli vstup zdarma. Jak to probíhalo a jaká byla návštěvnost?

Mejzr: V dopoledních hodinách jsme uspořádali  slavnostní poděkování  všem, kteří se podíleli na zprovoznění koupaliště. Pozvali jsme představitele města, své zaměstnance, zástupce spolupracujících firem, brigádníky z pražského gymnázia v Arabské ulici, v Praze 6, ale i místní dobrovolníky, kteří nezištně přidali ruku k dílu. Strávili jsme po 14 denním maratónu první chvíle klidu, kdy jsme  při chutném gulášku,  poděkovali  všem za dobrou práci.

šímová: Poté se ve 13 hodin otevřely brány a  napočítali  jsme ten den asi 200 návštěvníků, což je úspěch, když uvážíme, že jsme tomu nestihli udělat téměř žádnou reklamu.

Kolik se do těchto dvou bazénů vejde vody a odkud se čerpá?

Mejzr: Oba bazény pojmou  zhruba  1.700 kubíků vody, jež se přečerpává ze studny ve šroubárně, kam prosakuje  z Vltavy.

Převedeme-li to do všem srozumitelné míry, tak to dělá suma sumárum 3.400.000 půllitrů vody, která navíc teče do kopce?

Mejzr: Přesně tak. Proto je k tomu potřeba velké čerpadlo, které jsme bohužel po předchozím nájemci našli odpojené a v takovém havarijním stavu, že jsme málem měli  koupaliště bez vody.

Vím, že jste i toto za vydatné pomoci města zvládli a bazény se teď pyšní  průzračnou  vodou.  Jak se voda ze studny musí ošetřit, aby byla nejen průzračná, ale také zdravotně nezávadná a vždy bdělý hygienik nám koupaliště nezavřel?

Mejzr: Tento první křest už máme také úspěšně za sebou. Užitková voda ze studny prochází pískovými filtry, přečerpá se do areálu koupaliště, kde se musí chemicky upravit tak, aby odpovídala normám PH a povolenému množství chlóru, který likviduje baktérie. Kromě této chemické úpravy se musí čistit také mechanicky.

To vypadá jak?

Mejzr: Pomocí robotů, které by se daly přirovnat k vysavačům. Plují po hladině, nebo šplhají po stěnách, kde sbírají a odsávají mechanické nečistoty, které tam lidi nanesou, nebo napadají ze stromů. To se dělá denně a denně také kontrolujeme vzorek vody a její PH.

Jak často se musí voda kompletně vyměnit?

Mejzr: Když  dodržíme všechny hygienické předpisy a vzorky vody, které posíláme každé dva týdny na hygienickou stanici k analýze, budou v normě, tak není důvod, aby se voda ve velkém  bazénu, který se velmi pomalu napouští, vyměňovala.

Jak dlouho se napouští?

Mejzr: Nebudete tomu věřit, ale asi 14 dní, když máme kliku, že není velké sucho a vody ve studni je dost pro nás,  šroubárnu i zahrádkáře, kteří ji společně s námi užívají. Vodu v brouzdališti samozřejmě pravidelně čistíme a vyměňujeme, protože je to na hygienu náročnější.

šímová: Dětičky se tam nesmí koupat bez spodní části plavek a batolata mohou do vody jedině ve speciálních plenkách, které si u nás mohou maminky zakoupit, pokud je nebudou mít s sebou.

Vidím, že jste si za velmi krátkou dobu osvojili tolik důležitých znalostí a informací, že si s koupalištěm už nemusíme dělat vůbec žádné starosti.

Závěrem bych měla jednu všetečnou otázku. Nemohla jsem si nevšimnout, že má pan jednatel před sebou hromadu přehledných, rukou psaných  poznámek, což  na mě dělá dojem, že má mimořádný smysl pro pořádek a systém. Není on tak trochu puntičkář?

šímová: No, asi trochu jo, ale je to především schopný manažer a náročný  šéf, který  po mně vyžaduje tabulky. Nedodám-li mu propracovanou tabulku s řádným vysvětlením, tak neuspěju.

Chcete se k tomu vyjádřit, pane jednateli?

Mejzr: Ale jo, možná jsem trochu puntičkář, ale více k ostatním. Sám sebe bych označil spíše za vizionáře. Většinou běžím uprostřed, o hlavu před ostatními, které pobízím,  aby mé vize realizovali, protože si myslím, že já nejsem dobrý „dokončovač“. No a ty tabulky vyžaduji proto, že mi ve zkratce dávají jasný přehled o tom, co se děje a kde zrovna jsme.

Skvělé, vizionáře s dobrým dokončovacím týmem tady potřebujeme, takže vítejte v Libčicích a děkujeme za nahlédnutí do vaší práce, jejíž dobré výsledky se mohou dotknout nás všech.  Doufám, že každý, kdo si přečte tento rozhovor a přijde se na koupaliště přesvědčit, jak postupně naplňujete své vize, to pochopí a bude vám přát úspěch stejně tak, jako já.

Další články autora