Krmení lesní zvěře

rozhovor místními myslivci

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 14.10.2012
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 3/2011

Jsem dcera myslivcova. Vyrůstala jsem v Jižních Čechách a s lesní zvěří jsem se  běžně setkávala v podobě živé v lesích, chutně upravené na talířích a umně vycpané, doma po zdích.

Parohy, patrony, vábničky,  flinty, klobouk s kančími štětinami, hony, halali, hubertka, myslivecký bál….. rychle vzpomínám na mysliveckou terminologii  a  ráda přijímám pozvání svého souseda a kamaráda z dětství,   hospodáře Libčické honitby, Antonína Vandy (A), který mě se svým  bývalým žákem, nyní kolegou, Petrem  Vondrou (P), vzali s sebou krmit. Sešli jsme se jedno mrazivé sobotní ráno  na Tursku před špejcharem.

Koho že to jdeme krmit?

A: Tady do těch pytlů naložíme tzv.zadinu, což je pšeničný odpad od mlátičky, který chutná zejména bažantům.

A koroptvím, dodávám zasvěceně a ochotně držím pytel.

P: My tu žádné koroptve nemáme. Ty si je  asi pleteš se slepicemi od bažanta.

Že já jsem kromě toho pytle nedržela i pusu. Zdá se, že mé znalosti mají trhliny, což se potvrdilo hned  dalším dotazem. A co nabalíme pro vysokou?

A: Vysokou? Tak tu tady také nemáme.

Ale, vždyť já tu každou chvilku zahlédnu nějaké srnky?

A: Srnčí ale není přeci vysoká. Vysoká je např. jelen nebo daněk a ty tu opravdu nemáme.

Dobře, co tedy máme pro srnky, které patří do drobné spárkaté zvěře? Rychle opravuji svůj omyl.

P: Samozřejmě, seno a zadinu smícháme s ječmenem, protože do krmelce se nepřijdou nakrmit jenom bažanti, ale i srnčí zvěř, které samotná pšenice nedělá dobře.

Proč?

P: Obsahuje příliš mnoho lepku a srnčí z něj má zažívací potíže. Někdy tak závažné, že dochází k úhynu.

A kamennou sůl nebereme?

P: U každého krmelce máme solniska, kam sůl průběžně po celý rok doplňujeme. Kamenná sůl je pro spárkatou zvěř  nezbytným zdrojem důležitých minerálů.

My jsme jako děti pro ně sbíraly a sušily žaludy a kaštany.

P: Přesušené žaludy jsou  pro srnky moc tvrdé.  Namísto sušení  je lepší zahrabat je    do slabé vrstvy země a odtud je postupně odebírat. Tím se zachová jejich  přirozená  vlhkost a šťavnatost. To my ale neděláme. Necháváme to na zvěři, která si tyto pamlsky většinou dokáže vyhrabat sama.

Když je tady to krmivo vlastně odpad, tak to jej asi dostáváte od zemědělců zadarmo, že?

A: No, kdysi tomu tak bylo, ale dneska už je jiná doba a i tento odpad si musíme kupovat.

Kde na to berete?

A: V naší honitbě je 18 členů, každý musí zaplatit tisícovku ročně jako členský příspěvek a každoročně vyděláme něco na tombole na poslední leči. Kromě toho máme také dotace na myslivecká políčka a napáječky pro zvěř.

To asi není mnoho, pomyslím si, a sleduji, jak pánové nakládají těžké pytle s krmivem do auta, podepíšou se do sešitu, kde se každý víkend registruje krmení a vyrážíme do lesů. Jsem už jako rampouch a to ještě vůbec netuším, kolik krmelců budu muset navštívit?

A: Pro spárkatou zvěř máme krmelců osm a pro bažanty  16 zásypů.

A už je to jasné. Zmrznu. Soukám se  do další vypůjčené  vrstvy oblečení a    myslím už  jen na odstřel.

A: V revíru máme 45 kusů srnčího, což je na bonitu naší honitby ideální a srnec se smí lovit od 16. května.

A není vám těch krásných zvířat líto? Staráte se o ně, vypipláte je a pak je klidně zastřelíte?

P: Líto nám to být nesmí. Do péče o zvěř patří i  odstřel, který je nutný pro zachování zdraví každého druhu v ekologicky vyváženém počtu. Správný myslivec  nikdy nezastřelí zdravý, chovný kus. Na odstřel jsou jen slabé, zakrnělé, nebo poškozené kusy, což myslivec snadno pozná.

Srnčí se loví individuálně, ale na zajíce a bažanty se pořádají přímo hony?

A: Na zajíce už dávno ne. Zajíců je tak málo, že se už nejméně 20 let nestřílí. Bažantí slepice nestřílíme nikdy a kohoutů je, bohužel, také čím dál méně.

Čím to?

A: špatné klimatické podmínky. Kruté zimy a deštivá jara. Kuřátka nastydnou a uhynou. A když neuhynou, tak je uloví dravci, jako je jestřáb nebo káně, kteří si smlsnou i na zajíčkovi. Proti nim  jsme úplně bezmocní, neboť jsou zákonem, pod hrozbou  pokut,  přísně chráněni. Tak se nám tu pohodlně ve skalách, na druhém břehu řeky množí a pořádají hody v našem revíru, který mají nejblíže.

A co řidiči? Často vídávám na silnicích stopy po střetu aut se zvěří.

A: Ano, zaznamenáváme velký úbytek zvěře, která  zahyne pod koly aut. Dalším vážným důvodem  je rozsáhlá zástavba zemědělské půdy, s čímž je nutně spojená likvidace porostů.

Kdy a jakou zvěř máte povoleno lovit?

A: Na to jsou jasná pravidla. Celoročně se smí střílet pouze liška. Ostatní lovná zvěř, kam u nás patří např. kuna, straka obecná, vrána obecná, prase divoké nebo jezevec, mají dobu lovu v přesně určeném ročním období. Psíka mývalovitého smí lovit jenom hospodář a myslivecká stráž, a to celoročně.

Psíka mývalovitého? Toho jsem viděla snad jen v ZOO? Kde se tu vzal?

P: Pochází z Asie, ale už se úspěšně aklimatizoval na Ukrajině,  odkud proniká do střední a severní Evropy.

A pak rovnou do Libčic. Můžu se s ním v lese potkat? Jak vypadá?

P: Jak sám název napovídá, je to šelma psovitá. Měří asi  65 cm, má cca 20 cm dlouhý ocas, váží 4 až 5 kg a má poměrně dlouhou, hrubou srst s jemnou podsadou. Kolem očí má výraznou černou masku s dlouhými světlými "licousy". Jako jediný z psovitých šelem upadá do zimního spánku.  Na zimu si vytvoří velké zásoby tuku a jde spát. Je velmi plachý, takže se s ním těžko  někde potkáš. Nory si s oblibou buduje na hodně nepřístupných místech.

Ráda chodím do lesa se psem, mám se bát, že tu narazím na nějakého rozdivočelého kance, nebo jezevce?

P: To se neboj, ti  si dají dobrý pozor, aby se ti vyhnuli. A drobná zvěř prchne před  tvým psem, což zejména v zimě u srnek nevidíme rádi. Pejskaři z toho mají často legraci, jak ten jejich miláček prohnal srnku a vůbec si neuvědomují, že přehřátá a vyčerpaná srnka pak někde padne do sněhu, nastydne a uhyne, popřípadě si poraní běhy o zmrazky, což často čteme v pobarvených stopách.

A: Souhlasím, vychovaní psi do lesa jedině u nohy a ti ostatní na vodítku. Zrovna nedávno jsme tu měli smutný případ, kdy nám jeden ridgeback  strhl krásného, zdravého srnce.

Přesunuli jsme se z Libčického háje do Chýnovského, kde pozoruji veliké změny v porostu. Vůbec to tu nepoznávám. Stromy, které si  pamatuji z dětství, jsou vykáceny a  je tu spousta neproniknutelných houštin. Mají takové radikální změny lesa vliv na lesní zvěř?

A: Hustý, nízký, porost je pro drobnou zvěř mnohem lepší, protože mají výborný kryt.

Lesníci a myslivci pracují na jednom „pracovišti“.  Spolupracujete spolu?

A: Já bych tomu spolupráce zrovna neříkal. Lesníci  sledují zejména to, aby jim zvěř neokusovala mladý porost, čemuž mají zabránit speciálními nátěry stromků proti okusu.  Když k němu přesto dojde, tak nám dávají za vinu, že máme zvěře nad stav a mohou nás za to i pokutovat.

Vychováváte si své nástupce? Máte budoucí myslivce mezi dětmi?

A: Teď ne, ale dříve jsme měli poměrně aktivní kroužek mladých myslivců a právě tady, Petr, je takový náš „výpěstek“. Toho jsem měl na starosti přímo já. Poprvé jsem si ho všiml, když byl jako kluk v lese na procházce se svým dědou a na zádech měl podomácku vyrobený luk.

Jako malý Robin Hood?

P: Ano, to je pravda.  Od mala mě to táhlo do lesa a jak jen to šlo, tak jsem se do toho kroužku, který  Tonda skvěle vedl, přihlásil.  Byl to takový  ten správný učitel, který povýšil můj zájem na celoživotní lásku.

U toho mě napadá jediné - kéž by takových dobrých učitelů a jejich nadaných žáků bylo  více, a nejen v myslivosti.

Pánové, díky. I já jsem se něčemu přiučila a s povděkem jsem strávila čas ve společnosti nezištných lidí, kteří se na úkor svého pohodlí, času a financí starají o to, abychom se nechodili i na lesní zvěř dívat do ZOO.

Další články autora