Silvestr - konec i rybářského roku

rozhovor s místními rybáři

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 14.10.2012
  • Rubrika: Rozhovor
  • Vyšlo v LN 2/2011

Přijala jsem pozvání místních rybářů na oficiální zakončení sezóny, které  tradičně vychází zrovínka na dopoledního Silvestra. V dobré náladě jsme se nechali  převézt převozníkem, Jirkou Zavadilem,  též aktivním rybářem, na druhou stranu řeky a tam jsem v laskavé péči všech přítomných  vstřebávala nejen rybářskou latinu, ale i lahodný nápoj z nedalekého ústavu, který mi rybáři starostlivě, prý abych nenastydla, dolévali  mokem, který považovali též za tuzemský.  Být tam jen o chvilku déle, určitě bych uvěřila jejich  tvrzení, že se nám tu v řece prohánějí i delfíni….

No, pánové, na tuto udičku vám neskočím, ale zajímalo by mě, jaké ryby lze v této oblasti chytit? Zeptala jsem se na to nejpovolanějšího z povolaných – přímo pana porybného,  Miroslava Karase:

Vyskytují se tu snad všechny druhy sladkovodních ryb, včetně dravců jako je např. štika, která se u nás považuje za velice cenný úlovek.Je mrštná a poměrně velká . Zkrotit takovou pořádnou štiku dá  práci i zkušenému rybáři. Nikdy jsem tu ale neviděl mníka, což je naše jediná treskovitá ryba.

Co si ulovíte, to si také sníte?

Já určitě ne. Já ryby nejím, takže je  pouštím, nebo rozdám. Ale tady, náš druhý porybný, Jirka Čermoch, ten umí připravit ryby na jakýkoli způsob.

Jasně, ryba nesmí na jídelníčku naší rodiny nikdy chybět.

Pokud vím, rybaření se u vás dědí  z generace na generaci.

To je pravda. Mě k vodě poprvé přivedl jako malého kluka otec, který byl vášnivým rybářem. Tento, prý u nás nejrozšířenější sport,  mi učaroval natolik,  že se mu  věnuji dodnes a mám radost,  že se o něj zajímá i můj synovec Jakub.

Jakub je  nejmladším členem libčického rybářského svazu a tak jsem chtěla vědět, co je pro 11letého kluka na rybaření tak zajímavého, že jej vymění za hřiště, či jiné klukovské radovánky.

Poprvé jsem šel na ryby se svým strejdou asi v pěti letech a od té doby chodím pravidelně. Líbí se mi být u vody, pozorovat přírodu a učit se znát ryby.

Vyznáš se v nich? Rozpoznáš jednotlivé druhy?

Docela jo.

I na talíři?

To už je horší, ale určitě poznám filé.

Slyšela jsem, že chceš být rybářem z povolání.

Ano, chtěl bych jít na Střední rybářskou školu do Vodňan. Je to tam super. Mají   velký chovný rybník přímo před školou..

A až dostuduješ, co pak?

Třeba bych se mohl věnovat výzkumu ryb ve svém vlastním rybníku. To by se mi fakt líbilo.

Kubo, nevíš, kdo je tady nejúspěšnější rybář?

Asi pan šiška.

Pavel šiška? Tak to já se jej hned  zeptám, jaký je jeho největší úlovek.

Kapr, 78.

Centimetrů, nebo kilo?

Jasně, že centimetrů a kil měl asi devět.

A máte nějaký tajný rybářský sen?

Mně se dokonce jeden takový splnil.

Vmísil se do rozhovoru  Petr Malý, který bydlí na Dole, blízko řeky a prozradil nám, že jeho sen se mu splnil při povodních.

Bydlím v prvním patře a  tak jsem chytal  ryby přímo z obýváku.

Změnily povodně nějak ekosystém v řece?

Něco uplavalo a něco jiného připlavalo, ale v zásadě se tu,  také díky bytelnému jezu, drží stále stejné druhy. Povodně přinesly hodně škod zejména v rozvodněných chovných rybníkách, odkud odplavaly, nebo kde zahynuly především malé ryby. To se  časem obnoví, ale s čím se, nejen tady, ale v celé republice, neúspěšně potýkáme, je kormorán.

Proč kormorán, takový pěkný to pták?

Copak o to, pěkný on je. Hlava trochu do bíla, elegantní štíhlé tělo, pokryté černým peřím a na konci zobáku ostrý hák, kterým snadno uchopí kořist. A že mu to jde. Klidně zhltne i půl kilovou rybu. Kormoráni žijí ve velkých koloniích a málem nám tu všechno  vyzobou. Dokonce  se objevují  jedinci, kteří ryby jenom  zabijí a pak pustí do vody,  což už je, uznejte, zcela nepřijatelné.

No, to tedy jo.  Takže je jako škodnou postřílíte a je po ptákách, ne?

V některých oblastech je povolen plašící odstřel, ale u nás zrovna ne. A plašit je jinak, nemá vůbec cenu. Zkuste si to.

Tak křičím, vyhrožuji, mávám,  házím sněhové koule,  všechno marné. Kormoráni si nerušeni plachtí nízko nad hladinou a v klidu si vyhlížejí svou další oběť.

Co jsem vám říkal?

Přestávám plašit a raději  zjišťuji, zda se  od ledna na ryby nechodí, když dnes slavíme konec sezóny?

Ale jo, říká Jarda Lukavec, chodí, ale nesmíš chytat hájené ryby, což jsou dravci, jako je štika, sumec, bolen, nebo candát. Ti se nesmí chytat až do 15. června.

A co dělají? Ukládají se k zimnímu spánku, snad?

Ryby neupadají do spánku v pravém slova smyslu. Pouze zpomalí svou aktivitu a odpočívají na nějakém bezpečném místě u dna, v břehu nebo pod kamenem. Jsou v klidu, opírají se ploutvemi o dno, některé dokonce leží na boku a mají u toho stále otevřené oči, protože, jak známo, ryby nemají víčka.

Toto a ještě mnoho jiných zajímavostí jsem se za to chladné silvestrovské dopoledne dozvěděla. Nebyla jsem sice svědkem žádného rekordního úlovku, ale zjistila jsem, že libčičtí rybáři jsou skvělá parta mužů různého věku a povolání, kteří milují přírodu a které spojuje jeden opravdu velký koníček - ryba.

Další články autora