Městský znak

Mezi mé koníčky vždy patřila historie. Když jsem se tedy před pěti lety nastěhoval do Libčic nad Vltavou, zajímal jsem se hned nejen o historii města, ale i o jeho znak. Teprve nyní jsem si však našel trochu času, abych se se čtenáři Libčických novin podělil o to, co jsem o znaku sehnal za informace.

Historie znaku není nikterak dlouhá, jeho podoba byla přijata na zasedání MěNV 23. 2. 1983. Znak pro město Libčice nad Vltavou navrhl Karel Liška.Tvoří štít šikmo dělený stříbrným vlnitým pruhem,v pravém modrém poli je šikmo položené stříbrné břevno, v levém červeném poli uprostřed je stříbrné kolo podložené třemi zlatými obilnými klasy. To, že je modré pole označené jako pravé a červené jako levé není chyba popisu, ale je to tím, že každý znak či erb není popisován z pohledu pozorovatele, ale z pohledu toho,kdo by štít držel před sebou na svoji ochranu.

Stříbrný vlnitý pruh představuje řeku Vltavu. Břevno odkazuje na břevnovský klášter. První zmínku o Libčicích resp. Libšicích totiž najdeme s datem 993 v zakládací listině Břevnovského kláštera, v níž daruje kníže Boleslav II. klášteru v Břevnově ves Libčice s přilehlými poli a lesy. Břevno, nebo též ostrev, se v heraldice objevuje relativně často. Představuje kmen stromu se zbytky osekaných větví,zvaných suky. Břeven se kdysi používalo jako pochodní, dlouhé osekané kmeny s pahýly větví sloužily i jako žebříky při dobývání hradebních zdí.

Proč má Břevnovský klášter ve svém znaku břevno má dvě různá vysvětlení. První vysvětlení vychází z pověsti o založení Břevnovského kláštera.
„Klášter byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a českým knížetem Boleslavem II. Podle pověsti měli oba sen, v němž spatřili v hlubokém lese jelena pijícího ze studánky, na jejíž hladině plavala větev se třemi suky. Druhý den se nezávisle na sobě vypravili do kraje, až se sešli u pramene potoka Brusnice. A co uviděli Z pramene se chtěl napít jelen, ale spadlé břevno mu v tom bránilo. Sv. Vojtěch překážku odstranil a pramen vytryskl plnou silou. Nedaleko od pramene pak vznikl vlastní klášter, který byl osazen mnichy, které s sebou přivedl sv. Vojtěch z Říma - benediktiny.“

Druhá interpretace břevna ve znaku kláštera je ta, že břevno s trojicí odseknutých větví symbolizuje údajně právo opata k mýcení lesů a tím k osazování krajiny.
Vraťme se však zpět ke znaku Libčic, a to k červenému poli se stříbrným kolem podloženým třemi zlatými obilnými klasy. Ozubené kolo je symbolem místního průmyslu a obilné klasy symbolizují nejen zdejší zemědělství, ale i tři obce, které se spojili v město Libčice nad Vltavou, a to Libčice, Letky a Chýnov.

Některá města využívají ve svém erbu tzv. štítonoše. Štítonoši mohou být lidské bytosti, andělé nebo heraldická zvířata, která podpírají erb. Obvykle jsou zobrazována ve dvojici, stojící po obou stranách erbu. Libčický znak štítonoše dosud nemá, trochu jsem si s ním tedy pohrál v grafickém editoru a zde je zobrazení, jak by náš znak mohl vypadat, kdyby ho z jedné strany držel například svatý Bartoloměj (patron našeho katolického kostela) a na druhé straně Libuše (mýtická zakladatelka Liběhradu nebo též Libušina hrádku – zříceniny hradu na skále nad městem). Protože štítonoši nejsou součástí oficiálního popisu znaku, mohou být využíváni při jeho slavnostním zobrazování. Někdo to může vzít jako pouhou hříčku, někdo jako námět k další diskusi.

Při svém pátrání po historii znaku Libčic nad Vltavou jsem hledal, zda neexistují i znaky podobné tomu našemu v zahraničí. S překvapením jsem nalezl dva. Jedná se o znak švýcarské obce La Sonnaz (cca 1 000 obyvatel) a o znak bavorského města Kahl am Main (cca 7 250 obyvatel). Protože Libčice nemají zatím partnerské město ani ve Švýcarsku ani v Německu, dovolil bych si navrhnout obě města oslovit, zda by se na základě podobnosti svých znaků (nejen toho) nechtěla stát našimi partnerskými městy.

 

 

Bez názvu Bez názvu Kahl am Main La Sonnaz

Další články autora