Hledání nalezeného

  • Autor: Mgr. Petr Nový, archeolog Středočeského muzea v Roztokách
  • Publikováno: 7.3.2017
  • Rubrika: Zápisník archeologa
  • Vyšlo v LN 3/2017

Ačkoliv existovala malá šance, že se dozvíme skutečný příběh archeologického
nálezu popsaného v minulém čísle Libčických novin, výsledek předčil naše očekávání.

Na počátku onoho příběhu ze šedesátých let opravdu stála paní učitelka Čechová. Ač učitelka chemie, přírodopisu a němčiny, rozšiřovala mezi svými žáky zájem o archeologii a archeologické památky vůbec. Můžeme pak brát jako odměnu za její snažení fakt, že nálezci hrobového nálezu byli dva kamarádi z její třídy. Jak popsal jeden z nich - Ing. Josef Neumann, v květnu roku 1966 sledovali buldozer, upravující terén v okolí nově vystavěné mateřské školky, když si všimli lidských kostí. Jejich dal-
ším logickým krokem tak bylo zavolání paní učitelky, která nález ohlásila našemu muzeu.

Nyní je bohužel na místě přiznat, že má úvaha v předchozím článku byla nesprávná, ba co víc, pravdy je v ní pramálo. Začněme samotným místem nálezu, kterým byl areál mateřské školky, nikoliv Letecká ulice. Nové informace o nálezu také odhalily skutečnost, že hrobový nález přijel prozkoumat některý ze zaměstnanců muzea, snad Vladimír Martinec. A aby toho všeho nebylo málo, objevily se také skutečnosti, které znovu zahalily nález tajemstvím.

Lidské kosti totiž pocházely ze dvou hrobů, přesněji ze dvou kostrových pohřbů. Podle zveřejněného popisu hrobového inventáře se jednalo o hroby raně středověké (železné předměty odhalil zkouškou magnetem i sám nálezce).

Problém však přináší informace o kostrách skrčených, rituálu, který této době neodpovídá. Chtěj nechtěj se v takových případech musíme uchylovat k hypotézám - sem tam se najdou hroby, které ač bezpečně datované, neodpovídají pohřebním zvyklostem dané doby. Neobvyklé umístění hrobů stranou známých libčických raně středověkých pohřebních areálů ovšem s tímto zjištěním zajímavě koresponduje. Důvodů mohla být spousta.

Ačkoliv poslední řádky nejsou příliš optimistické, je třeba poděkovat paní učitelce Čechové a všem učitelům, kteří vedou děti a mládež k zájmu o naši minulost. Ostatně na libčické škole dnes působí další osvícený pedagog, učitel dějepisu Mgr. Tomáš Rampír. Musím poděkovat i ing. Neumannovi, který nám pomohl objasnit tuto zajímavou událost z jara roku 1966. Ba co víc, snad deset let jsme měli brouka v hlavě z nejasné informace, že se prý při stavbě školky našly nějaké hroby…

 

Bez názvu

Další články autora