Kočka na stromě

  • Autor: Ing. Kamil Kaulich
  • Publikováno: 7.3.2017
  • Rubrika: Vaše příběhy
  • Vyšlo v LN 3/2017

Přemítám nyní o všímavosti či zájmu o své okolí, ohleduplnosti ke zvířatům,
akceschopnosti, soudnosti či zdravém rozumu, fungování hasičské služby, naší mládeži, současné společnosti, jiné době, atd. A to na základě příběhu s kočkou na stromě. Říkám si, že se o příběh podělím, snad pro pobavení, možná poučení, to přijde vhod.

V jednom ledovém lednovém odpoledni, když jsem odmetal sníh na dvorku, na mě volaly přes plot děti, zda máme kočku (kdo ze sousedů má kočku), kočka že sedí vzadu nahoře na vysokém stromě a nemůže dolů, asi je jí zima, je prokřehlá. Nějak mě v tu chvíli nedošlo, že jde o strom na naší zahradě, zvlášť vysoký strom tam totiž ani není. Bral jsem to tak, že mě zrovna děti viděly venku (nikdo ze sousedů se v té zimě moc venku nezdržuje) a tak mě s tou záležitostí oslovily. Musím předeslat, že kočku nemáme, můj vztah ke kočkám není úplně vřelý. Kočka, jak známo, se doma nedrží, je lovec, loví myši (což je dobře), ale také ptáky (to už je méně dobře). Viděl jsem, jak chytí i ptáčka zpěváčka na krmítku.

Možná s tímto podvědomím jsem dětem odpověděl, ať si nedělají starosti, že kočka zase sleze, že si určitě sama poradí, až bude chtít. Druhý den odpoledne ale parta zazvonila, mluvčí – hoch cca 13 let – pravil, že kočka je pořád na stromě a že to musíme řešit. Šel jsem se tedy konečně podívat, oč jde. Teprve jsem pochopil, že jde o náš ořech u hranice zahrady, kde skutečně v nejvyšších patrech koruny (5-6m vysoko) „hnízdila“ kočka. Zamžourala na mě, trochu se pohnula, pánbůh ví, co tam zřejmě
i přes noc hledala. Tak jsem si říkal - vezmu bidlo, zkusím ji trochu postrčit, snad zareaguje a uteče. Hoch ale dále hlásil, že už včera kontaktoval hasiče, kteří mu prý řekli, ať zavolá příští den, jestli tam kočka ještě bude, což on také neprodleně provedl.

Ještě jsem tu informaci úplně nevstřebal a než jsem došel zpět ke vrátkům, zaslechl jsem troubení hasičského auta (jako k požáru), záhy byla vidět modře blikající světla a ono obrovské červené auto zastavilo poblíž. Objevili se 3 plně vyzbrojení profíci (těžký černý mundůr, helmy s nehořlavou plachtou přes zátylek, baterky, žebříky...). Vedoucí zásahové jednotky někam oficiálně hlásil vysílačkou, že „právě kontaktují majitele pozemku a s žebříkem jdou sundat kočku na stromě“. Když ale žebřík začali vztyčovat a trochu zavadili o větvě pod kočkou, ta se probrala z letargie. Viditelně tedy zmrzlá nebyla a hned předvedla své kočičí umění, provedla dva tři skoky a byla dole na sousední zahradě, kde „vzala dráhu“. Děti za plotem se uchechtly, hasiči si trochu ulevili a šéf zahlásil do vysílačky, že akce úspěšně skončila, kočka je ze stromu odstraněna.

I když v celé věci jsem byl zaangažován jaksi nepřímo a nevinně, trochu jsem se až styděl, že jsem to s dětmi nějak nevyřešil. A že to takhle dopadlo – že hasiči měli „plnohodnotný“ výjezd kvůli kočce na stromě. Tak jsem se alespoň dozvěděl, že profi hasiči pro okrsek, kam spadají také Libčice, mají stanici v Roztokách, odkud na akci přijeli, slouží zde v pěti lidech nepřetržitě a občanům pomáhají občas s těmi nejrůznějšími věcmi.

Co si opravdu mysleli v daném případě, nevím, ale jako profíci se tvářili, že
záležitost s kočkou je nijak moc nepřekvapila…
I

 

Bez názvu

Další články autora