Když dojde na rozvod - závěrečný díl

  • Autor: Mgr. Michaela Kopalová - rodinná mediátorka
  • Publikováno: 5.6.2016
  • Rubrika: Jak na život
  • Vyšlo v LN 6/2016

Před námi je nejkrásnější část roku – léto. Je čas rozloučit se s rozvodovou sérií a obrátit pozornost k veselejším tématům. Ráda bych ale ještě na závěr shrnula několik nejdůležitějších principů slušného a ultivovaného rozvodu:

1. Vztah je třeba ukončit, nestačí jen odejít. Jelikož partnerský vztah vzniká mezi dvěma jedinci, musí být stejným počtem účastníků také skončen.K tomu je zapotřebí dialogu a spolupráce, ideálně už při rozhodování, zda spolu nebo zvlášť. Rozhodnout se sám a na vlastní pěst opustit společnou domácnost ze dne na den, nebo vyměnit zámky, není dobré řešení a téměřjistě vyvolá nepříjemnou protireakci.

2. V partnerském vztahu leží vina za jeho rozpad velmi zřídka na jednomz partnerů. Rozchod je obvykle vyústěním mnoha jevů, které se nedají zpětně ani samotnými partnery nalézt a pojmenovat. Určitě nelze přenášet veškerou odpovědnost jen na toho, kdo ze vztahu jako první odešel a toho, kdo zůstal, litovat jako oběť. Při většině rozchodů se však tito rádoby nevinní partneři dovolávají uplatnění své role oběti při dělení majetku nebo rozhodování o svěření dětí do péče. Pro klid všech zúčastněných je určitě dobré dohodnout si jiné principy vypořádání, než na základě viny či neviny, např. aby měli oba bydlení, měli zajištěny běžné potřeby a byli schopni samostatného života.

3. Už při rozhodování, zda vztah ukončit, by si měli partneři uvědomit, že po rozchodu bude všechno jinak. Rozchod je drahá záležitost, a je třeba si uvědomit, že oba přijdou o část svého materiálního pohodlí. Živit dvě domácnosti je dražší, než mít jednu společnou, takže se oba budou muset určitě uskromnit. Ženy bývají často překvapené, jak se otcové jejich dětí aktivně chápou své role po rozvodu, když před ním o své ratolesti sotva zakopli. Když spolu muž a žena žijí společně, děti je vnímají jako jeden celek, i když je jeden rodič celé dny v práci a druhý doma. Pokud žijí každý zvlášť, potřebují oba rodiče na vztahu s dětmi daleko více pracovat, aby je děti vnímaly tak vyváženě jako v době společného soužití.

4. Při prvních projevech sporu je lepší vyhledat společně pomoc terapeuta nebo mediátora, nikoli se obracet ihned na advokáta a řešit věc soudně. Dokud mají rodiče nezletilé děti, budou se muset až do jejich zletilosti neustále společně rozhodovat o podstatných věcech výchovy a čím dříve najdou způsob, jak to učinit, tím lépe. Soudy tady nejsou primárně k tomu, aby rozhodovaly, jak si mají rodiče po rozvodu uspořádat vztahy k dětem. Rodiče toho vědí o svých dětech daleko více než soudci nebo sociálka. Proto také zákon stanoví, že soud rozhoduje až tehdy, když se rodiče nedohodnou.

Na úplný závěr této série tedy opakuji, že je dobré využít šance rozhodovat o dítěti v kruhu rodinném, lidmi, kteří dítě milují. Svěřit rozhodnutí instituci, která věc rozsekne chladně a tvrdě, považuji až za nejzazší řešení.

Další články autora