Sovětští vojáci v Libčicích v r. 1945

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 29.4.2016
  • Rubrika: Z naší historie
  • Související fotogalerie zde

Z pozice délky lidského života je to už dávno, kdy skončila 2. světová válka, která je dosud považována za historicky nejrozsáhlejší válečné střetnutí v dějinách lidstva, kde zahynulo více než 30 milionů lidí. Bylo mezi nimi hodně mladých mužů z našeho města, na které pravidelně začátkem května vzpomínáme a pokládáme k jejich pomníku u sokolovny květinový věnec.

Kromě toho navštěvujeme i hrob sovětského vojáka Lukáše Štefana Dimitrijeva, který spolu s dalšími ze svého pluku prošel těžkými boji až do našeho města a zde se bohužel krátce po ukončení války nešťastnou náhodou utopil ve Vltavě.

Slyšela jsem tuto krutou skutečnost, která potkala tohoto mladého muže, za svůj život mnohokrát, ale mnohem více se mě dotkla, když se mi dostalo do ruky album starých fotografií pod názvem Sovětští vojáci v Libčicích v r. 1945. Nascannovala jsem tyto vzácné autentické fotografie a vytvořila z nich virtuální album, které najdete ve výše uvedené fotogalerii nebo pod článkem. Udělejte si pár minut čas a prohlédněte si jej. Dýchne na vás historie, která se náhle zhmotní a pomůže vám představit si, jaká asi byla tehdy v našem městě atmosféra, jak místní občané na pobyt sovětských vojáků reagovali a jak si  za těch pár měsíců, které  zde strávili, dokázali vytvořit přátelské vztahy, což dokazují jejich vřelá slova poděkování na rozloučenou, jež připsali ke svým fotografiím. Nejčastěji svůj vděk za laskavé přijetí vyjadřovali slovy: „Na dolguju pamjať….“.

Dočetla jsem se, že vojín Dmitrijev  byl příslušníkem 1. ukrajinského frontu maršála I. Koněva, zúčastnil se těch nejtěžších bojů za osvobození naší země ve sboru generála Ludvíka Svobody od Karpatsko-Dukelských operací až do Prahy, kde se konečně dočkal vítězství nad fašismem.

10. května 1945 byl jeho oddíl Sovětské armády s č. 38 dočasně přemístěn do Libčic, aby si zde mladí muži po těžkých bojích, v kterých mnozí utrpěli četná zranění, odpočinuli. Byli ubytováni ve škole, v sokolovně, v cihelně a v Chýnovském háji. Podle dat, která připsali  ke svým fotografiím, pobyli v našem městě až do prosince 1945 a za tu dobu zde navázali četná přátelství, která podle dochované korespondence přetrvala až do šedesátých let. Možná i déle...

Jak známo, léto roku 1945 bylo parné, a tak se chlapci chodili koupat do Vltavy, což se však Lukáši Š. Dmitrijevovi  stalo osudným. Nebylo mu dopřáno, aby se po kruté válce vrátil domů, do své rodné obce, kde na něj netrpělivě čekali jeho rodiče a blízcí. 8. června 1945 byl se všemi vojenskými poctami pohřben na našem evangelickém hřbitově a jeho jméno tak navždy zůstává spojeno s naším městem. Jeho krátká životní pouť skončila paradoxně v době, kdy celý svět slavil. Bylo mu pouhých 20 let.

Čest jeho památce!

 

 

 

Bez názvu Bez názvu

Další články autora