Křest ve šroubárně

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 6.4.2016
  • Rubrika: Různé
  • Související fotogalerie zde

Posledního března tohoto roku se v areálu firmy Screws and Wire konal slavnostní křest dvou publikací o továrních komínech s vodojemy, kterými autoři z ČVUT a Vodohospodářského ústavu T. G. Masaryka uzavřeli tříletý výzkumný projekt Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu NAKI, jenž proběhl v letech 2013 - 2015. Je potěšující, že se zachovalý libčický „bambulák“, jak se lidově komínům s vodojemy kvůli jejich nezvyklé siluetě říká, stal součástí tohoto projektu a tím pádem je i zmíněn v obou publikacích se souborným názvem Komínové vodojemy.

Martin Vonka (ČVUT) a Robert Kořínek (Vodohospodářský ústav T. G. Masaryka) se nejprve zaměřili na funkci, konstrukci, architekturu a historická fakta kolem staveb komínů s vodojemy, které jsou bezesporu architektonickým unikátem a měly by být nedílnou součástí našeho průmyslového dědictví. Na začátku 19. století vynalezl komínový vodojem německý profesor Otto Intze z Cách. Zasloužil se o stavbu, kterou bychom dnes mohli moderně nazvat 3 v 1, neboť za prvé - komín ohříval vodu ve vodojemu, která v zimě nezamrzala a byla tak celoročně důležitou zásobárnou vody, za druhé - vodojem s vodou přispěl ke stabilitě komínu a  za třetí - dvojúčelová stavba ušetřila prostor v areálu továren, což bylo též nespornou výhodou.

Byl to prostě skvělý nápad, a tak i na našem území bylo, jak badatelé z ČVUT zjistili, postaveno 60 komínů s vodojemy, z nichž se dodnes  dochovalo pouze 21 a brzy jich bude jen 20, neboť komín v Olšanech bude bohužel zbourán. Nic proti tomu nezmohl ani pokus autorů zmíněných publikací komín zachránit tím, že podali návrh na jeho zařazení mezi kulturní památky.

V druhé knize se Martin Vonka a Robert Kořínek spolu s Janem Pustějovským a Janou Hořickou zaměřili na zdokumentování současného stavu dochovaných komínů a jejich případné nové využití do budoucna. Libčický komín je mezi dochovanými jedinečný v tom, že je jeden z pouhých čtyř, jejichž vodojemy jsou doposud funkční. Voda z toho našeho je využívána např. na kropení tenisových kurtů a zalévání zahrádek.

Obě zajímavé publikace, které jsou k zapůjčení v městské knihovně, vyšly v roce 2015 ve spolupráci ČVUT a Vodohospodářského ústavu T. G. Masaryka a byly u nás pokřtěny popelem z komína i vodou z jeho vodojemu. Křest uspořádalo město Libčice nad Vltavou ruku v ruce s Ing. Petrem Kosíkem - ředitelem firmy Screws and Wire, který pro účastníky připravil nejen občerstvení, ale též i prohlídku současného provozu šroubárny.

Křest se konal hned u komína v bývalé uhelně, což je dosud ještě otevřený prostor ve vlastnictví manželů MUDr. Petra a Ing. Lucie  Musilových, kteří se jej spolu s Ing. arch. Patrikem Hoffmanem snaží přetvořit na společenské centrum, jež bude za čas zcela originálním prostorem pro konání různých společenských akcí, prezentací a výstav  a kde bude též provozována restaurace s romantickou vyhlídkou na řeku. Díky P. Hoffmanovi si účastníci křestu měli možnost prohlédnout další pozoruhodně  rekonstruovaný objekt - Uhelný mlýn, který je jeho majetkem a který bude využíván zejména na pořádání výstav. Odvážlivci, kteří se nebáli lézt po žebříku, se dostali až do paty vzorně vyklizeného komína, kde autoři publikací odebrali křtící popel, jenž mezi námi vypadá jako čerstvě umletý mák do buchet.

Celá akce byla velmi zajímavá nejen svým hlavním posláním, unikátním prostředím, ale též společností, která se jí zúčastnila. Nechyběli představitelé města v čele s panem starostou Bartošem a radním panem Urbánkem, ale všechny přítomné, zejména pak autory knih, potěšila přítomnost několika členů rodiny Fischerových, jejichž předkové, bývalí majitelé cihelny, se významně zasloužili o stavbu celé řady komínů s vodojemy nejen na našem území, ale i v zahraničí.

Komín v bývalé šroubárně byl postaven v letech 1902 -1903, ale v té době byl ještě bez vodojemu. Železobetonový rezervoár o objemu 1 500 hl  byl firmou Ing. V. Fischer a spol., zřejmě jako historicky první na našem území, na komín dodatečně osazen v r. 1921 a od té doby je charakteristickou dominantou našeho města.

Celý projekt, jehož vyvrcholením jsou dvě souborné publikace Komínové vodojemy, zaujal redaktorku Hospodářských novin, Barboru Pěničkovou,  natolik, že mu věnovala svůj obsáhlý článek v internetové verzi HN, který si můžete přečíst zde:

http://life.ihned.cz/c1-65230620-z-pivovaru-kostel-z-tovarniho-kominu-protiletecka-pozorovatelna-byvale-prumyslove-stavby-maji-velky-potencial



 

 

Bez názvu Bez názvu Bez názvu Bez názvu Bez názvu

Další články autora