Vzácná návštěva

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 6.3.2016
  • Rubrika: Různé
  • Vyšlo v LN 3/2016

Již počtvrté navštívil náš masopust senátor a ministr pro legislativu a lidská práva pan Jiří Dienstbier. Senátora za náš region jistě není třeba nijak zvlášť představovat. Možná vám ale přátelský rozhovor, který jsme spolu vedli uprostřed masopustního reje, prozradí o tomto představiteli nejvyšší politiky něco víc, než co se můžeme dovědět z politických debat v televizi nebo v tisku. Ráda bych vám zprostředkovala své zjištění, že je to velký sympaťák, ochotný si popovídat na jakékoli téma, že nekoktá, neuhýbá otázkám, je pohotový, přesně ví, co říká, má smysl pro humor a klidně se postaví do dlouhé fronty na jitrnici, i když jsem mu nabízela, že ji může coby náš vzácný host dostat přednostně.

Je milé, pane ministře, že vás v Libčicích vidíme již počtvrté, ale zeptám se možná i za mnoho jiných. Čím jsme si to zasloužili, že se k nám vracíte?
Líbí se mi tu. Občas navštěvuji i jiné masopusty a musím říci, že se v Libčicích cítím velmi dobře.

A co vás nejvíce zaujalo na tom dnešním masopustu?
Když na mě tak nápadně mrkáte, tak nemohu říci nic jiného, než že je to ta předlouhá šála, která se tu kolem nás všude vine.

Skvělý postřeh. Vím, že jste se zúčastnil soutěže v odhadu její délky a že jste se trefil téměř přesně. Máte vždy tak dobrý odhad, nebo se občas mýlíte, třeba v dění na politické scéně?
Jak kdy a jak v čem. Někdy se nemýlím a někdy bych se velmi rád mýlil.

Jak vám je, když se dočtete nebo doslechnete v médiích, že jste považován za nejhoršího ministra?
To víte, každý chce být vnímán dobře, ale rozjitřená situace v naší zemi i v Evropě poněkud přiostřuje rétoriku kritiků. Navíc, když má člověk na starosti lidská práva v době uprchlické krize…

Dotýká se vás to?
Věcná kritika je určitě na místě, nad tou jsem ochoten se zamyslet a pracovat s ní, ale osobní urážky se mě moc nedotýkají. Troufnu si říci, že na běžné „sprosťárny“ jsem si už zvykl, ale to, co je v poslední době opravdu nemilé, jsou pohrůžky smrtí, které pravidelně dostávám do e-mailu, což přičítám právě té vyhrocené situaci ve společnosti.

Co na to vaše rodina?
Řekl bych, že ta to snáší mnohem hůře než já.

Máte ochranku?

Nemám a doufám, že to tak zůstane. Věřím, že se časem situace ve společnosti uklidní a člověk ve funkci, kterou zastávám já, se nebude muset bát chodit volně mezi lidi.

Myslíte si, že by nějací uprchlíci mohli být v rámci kvót přiděleni i do našeho města?
To je málo pravděpodobné, protože jich jsou v České republice řádově stovky a navíc u nás ani nechtějí zůstávat. Proto si myslím, že jakákoli panika není na místě.

Tušíte, kolik cizinců u nás žije?
Něco přes 400 000 a z nich je asi 10 000 dobře integrovaných muslimů.

Ráda sleduji televizní přenosy z parlamentu a často se rozčiluji nad zbytečnými „zdržovačkami“. Jaký máte názor na rozvláčné diskusní příspěvky poslanců, kteří evidentně zabíjejí čas. Naposledy jsme to zažili, i když trochu omezeně, při hlasování o elektronické evidenci tržeb (EET).
Obstrukce je legitimní nástroj opozice, ale já jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. Pochopil bych to snad u nějaké fatální záležitosti, která by ohrožovala svobodu. Do toho ale určitě EET nepatří. U té se jedná o férovost a spravedlnost, aby nepoctiví nezískávali konkurenční výhodu proti poctivým a aby díky vybraným daním byly finanční prostředky na služby obyvatelstvu. Předpokládá se 12 miliard ročně, to už je hezká suma, ne?

To určitě ano. Chápu to tedy správně, že vy pro EET v senátu zvednete ruku?
Nepochybně ano. Už to funguje v řadě evropských zemí, tak proč by to nemohlo fungovat u nás. A je to v těch evropských zemích úspěšné?

Vybralo se tam na daních výrazně více?
Opozice ráda uvádí příklad Chorvatska, kde se zároveň se zavedením EET výrazně snížily daňové sazby, takže to zdánlivě vyznívá jako žádný přínos, neboť výběr na daních zůstal téměř stejný.

Jak to bude u nás se brzy dozvíme, ale pojďme se vrátit k vaší práci coby ministra pro lidská práva. Čím se teď nejvíce zabýváte?
Kromě lidských práv mám na starosti také legislativu a koordinaci protikorupčních opatření, takže je toho poměrně hodně. V parlamentu mám předložen k projednání návrh ústavního zákona o celostátním referendu, dále novelu zákona o nejvyšším kontrolním úřadu, která má rozšířit kontrolní pravomoci a oblast samosprávy a obchodních společností s majetkovou účastí státu, krajů a obcí a novelu zákona o střetu zájmů. Společně s ministrem vnitra předkládám novelu zákona o politických stranách, která má přinést větší transparentnost politického rozhodování a také už dlouhodobě projednávanou novelu o veřejném ochránci práv – ombudsmanovi, která má posílit ochranu proti diskriminaci a ochranu práv zdravotně postižených.

Zajímalo by mě, zda máte v senátu schválen etický kodex senátora?
Etický kodex senátora v senátu není. Nějaká pravidla jsou uvedená v jednacím řádu, který platí jak pro senát, tak pro poslaneckou sněmovnu a kromě toho mají jednotlivé strany svá pravidla. Například kandidát do senátu musí v ČSSD podepsat dokument, který se sice kodex nejmenuje, ale obsahem by se mu vyrovnal.

Chtěl byste být starostou nějakého města?
To jste mě zaskočila. O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel, ale jednou jsem na podobnou pozici kandidoval – za hlavní město Prahu.

Ovšem být primátorem hlavního města, nebo starostou tří tisícového města, je dosti zásadní rozdíl.

Máte pravdu. Čím menší obec, tím více toho starosta musí znát. Čím větší úřad má k dispozici, tím je to pro něj snadnější. A čím větší město, tím méně se jedná na osobní rovině, čemuž se v malém městě nikdy nevyhnete. Proto mám k práci starostů respekt.

Vyměnil byste si s naším panem starostou na chvíli křeslo?
Pokud bych měl k ruce člověka, který by mi říkal, co mám dělat, tak možná na chvíli ano, ale bez přípravy, aniž by člověk znal situaci, by to bylo velmi těžké. To by člověk mohl napáchat více škody, než užitku.

Tak to raději ani nebudeme zkoušet. Řekněte mi, co budete dělat zítra? Jak bude vypadat váš pracovní den, v pondělí 15. 2. 2016?
V zásadě je to každý den velmi podobné. Denně mám diář zaplněn řadou různých jednání, každý týden zasedá vláda, zpravidla zasedá jedna, druhá nebo obě komory parlamentu, kde musím být, z titulu své funkce předsedám osmi vládním radám a na vše se musím samozřejmě připravit.

Co vás z toho na můj vkus dosti velkého „balíku“ úkolů a funkcí nejvíce baví. Kam se vždy těšíte?
Já bych ani nespecifikoval, kam se těším, ale spíše, co mě těší, a to je vše, co se podaří dotáhnout do konce. Z toho umím mít opravdu radost a pocit sebeuspokojení, tím spíše, když realizace některých úkolů může trvat i několik let.

Takže se může stát, že to, co vy začnete, bude muset dokončit třeba někdo jiný?
To se děje poměrně často. I já dokončuji některé záležitosti po svých předchůdcích. A konec konců, máme už platný služební zákon.

Aha, chcete říci, že ministři odcházejí a přicházejí.
Ano, a státní úředníci zůstávají a zajišťují kontinuitu…

Díky, pane ministře, velmi pěkně se mi s vámi povídalo a mám radost, že se k nám brzy vypravíte znovu. Proč a kam ale neprozradím, protože je to ještě v režimu PŘÍSNĚ TAJNÉ.

 

Bez názvu Bez názvu Bez názvu Bez názvu

Další články autora