Aby se dobře dýchalo

  • Autor: Ing. Vít Penížek, Ph.D.
  • Publikováno: 10.2.2016
  • Rubrika: Životní prostředí
  • Vyšlo v LN 1/2016

Jestliže v minulosti byly problémem znečištěného ovzduší ve velké míře průmyslové provozy, tak dnes jsou to často lokální topeniště – tedy kamna a kotle v rodinných domech. Není výjimkou, že tato topeniště tvoří 70 - 80 % lokálního znečištění. Čím je to dáno? Jde o kombinaci několika faktorů, které k tomu přispívají. Lokální topeniště jsou stále často zastaralá a kvalita spalování je v nich velmi nízká. Dochází v nich k hoření za omezeného přístupu vzduchu nebo nedostatečné teploty. Místo rychlého hoření, jehož výsledkem je prakticky pouze oxid uhličitý, vodní pára a malé množství prachových částic, dochází k tvorbě velkého množství jedovatých spalin. Podle údajů Ministerstva životního prostředí se lokální topeniště celostátně podílí na emisích tuhých znečišťujících látek z topení 40 % a v případě jedovatých polycyklických aromatických uhlovodíků je tento podíl dokonce 66 %. Kromě vlivu topeniště je samozřejmě zásadní i to, co je v něm spalováno.

Dle celorepublikových statistik se vytápí uhlím 15 % a dřevem 5 % rodinných domů. Není ovšem tajemstvím, že se do kotlů přikládá i jiné palivo – odpad. Spalování plastů, odřezků starých lakovaných prken nebo OSB desek, ale i většího množství papíru  z katalogů a časopisů na křídovém papíře, je zdrojem extrémně jedovatých dioxinů, již zmiňovaných polycyklických aromatických uhlovodíků a těžkých kovů.

Další příčinou vysokého podílu lokálních topenišť na znečištění je tvorba a emitování spalin přímo do zastavěného prostoru obcí a spaliny se nám dostávají tak řečeno přímo „pod nos“. Rozptylové podmínky pak hrají zásadní roli v tom, jak je toto znečištění odvětráno, nebo zda zůstává v naší blízkosti. Zimní počasí je charakteristické častými inverzními stavy, kdy se studený vzduch drží blízko povrchu Země a teplejší vzduch nad ním pak tvoří jakousi pokličku, přes kterou zplodiny nejsou schopné utéct. Poloha Libčic v údolí Vltavy počet dní s výrazně inverzním typem počasí ještě zvyšuje.

Je bohužel faktem, že stačí několik málo zdrojů produkujících takové znečištění a celá obec se dostane do jedovatého mraku zplodin. Nezodpovědné chování jednotlivce tak přímo ovlivňuje zdraví desítek a stovek sousedů. 

Je možné takovou situaci řešit a lze takové znečišťovatele postihovat? Ideálním řešením je náhrada starých odhořívacích či prohořívacích kotlů za nové. Moderní kotle, ať zplyňovací nebo automatické, produkují jen zlomek emisí v porovnání s kotli se zastaralou konstrukcí. Finanční nároky na pořízení takových zařízení nejsou malé, ale je možné žádat u Středočeského kraje o tzv. kotlíkové dotace, o kterých jsem psal již v listopadovém čísle LN. Ty umožňují i přechod na jiný způsob vytápění jako jsou např. tepelná čerpadla. Jak postupovat v krajním případě, když soused přes četná upozornění, že nadměrně zatěžuje své okolí, nereaguje? Existuje možnost řešit to dle zákona o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.), který obsahuje pro každého provozovatele kotlů různá ustanovení. Jedním z nich je zákaz spalování odpadů nebo nevhodných paliv, kam patří např. energetické uhlí – tedy málo kvalitního uhlí určené pro elektrárny. Zákon také obsahuje ustanovení, že se má v daném typu kotle spalovat jen výrobcem předepsané palivo.

Současná legislativa neumožňuje vstupovat do rodinných domů za účelem kontroly, zda je toto dodržováno, ale je možné provádět kontrolu tmavosti kouře dle speciální stupnice. Dojde-li k opakovanému naměření nepřípustných hodnot tmavosti kouře, může úřad obce s rozšířenou působností uložit pokutu až 50 tisíc korun!

V současné době se připravuje legislativa, která by měla za jistých podmínek umožnit vstup zástupců úřadu do rodinných domů za účelem odběru vzorků z kotlů, aby bylo možné zjistit, co je v nich spalováno. Jde však jistě o citelné narušení osobní svobody. To by ale mělo být dáváno na misku vah s právem na čistý vzduch kolem našich obydlí.

Další články autora