Ondatra "libčická"

  • Autor: Hannah Bartíková
  • Publikováno: 28.11.2015
  • Rubrika: Různé

Pohotový občan, P. Miňovský,  mi poslal unikátní fotografii ondatry, jak se na náplavce vynořila na břeh a vydala se pěšky neznámo kam. Nevím, jak často jste kdo u nás potkal ondatru, já  nikdy. A tak jsem se rozhodla zalistovat v zoologii a zjistit, zda je její výskyt u nás vzácný, nebo naopak a s kým vlastně máme tu čest. Že by to bylo zrovna krásné zvířátko se říci nedá, ale zajímavé určitě ano.

Původem Američanka zavítala do Čech v r. 1905, kdy si několik párů vysadil na svém panství v Dobříši Colloredo-Mansfeld, tenkrát ještě s vírou, že si pořizuje vysoce ceněné a perspektivní kožešinové zvíře. Ondatra se  rychle rozmnožila, neboť má až 10 mláďat čtyřikrát do roka a de facto nemá u nás žádného přirozeného nepřítele, a tak záhy zdomácněla po celé Evropě.

Může být až 40 centimetrů dlouhá, štětinatá a má  typický skoro 30 centimetrů dlouhý mírně zploštělý ocas, který používá při plavání jako kormidlo. A, řekněme si to otevřeně,  páchne. Ze žláz u pohlavních orgánů vylučuje dosti nevábné pižmo, kvůli kterému právě získala přívlastek pižmová.

Svého času se u nás ondatra lovila kvůli masu i kožešině, ale nakonec z toho sešlo. Asi proto, že  drsná štětinatá a nevábně hnědá kožešina nic moc a maso z nějakého přerostlého vodního hraboše s oranžovými zuby, který navíc nevoní, také není zrovna kulinářskou hitparádou. A tak si ondatry beze strachu z člověka či kohokoli jiného vesele staví své příbytky v hrázích rybníků či řek a živí se malými rybkami nebo drobnými  měkkýši a coby býložravci určitě nepohrdnou nějakou tou vodní rostlinou, rákosím nebo orobincem. S chutí si dají i mrkvičku, jablko nebo ořechy, pokud jim to někdo naservíruje.

Musíme ale uznat, že ondatra je docela dobrý plavec. Vypadá u toho sice legračně, neboť plave s půlkou těla nad hladinou, ale jinak brázdí naše vody velmi obratně a přitom kormidluje ocasem ze strany na stranu. Vchody do svých nor má většinou pod vodou, takže se také umí bravurně potápět. Oproti tomu na souši, ač hraboš, působí  neohrabaně, ale přední tlapky má docela šikovné, neboť si jimi umí roztomile přidržovat potravu.

Lidi si ondatru často pletou s nutrií nebo i s mladým bobrem, ale to se nám už nikdy nestane, protože pokud lze poznat podle nosa kosa, tak my teď už víme, že ondatru  od bobra či nutrie rozeznáme podle "ocasa".  Když pomineme rozdíly ve velikosti, tak bobři mají z větší části ocas lysý a plochý jako meč a nutrie v průřezu oválný.

Co říci závěrem? Ondatra u nás není tedy žádnou vzácností, ale potkat ji na naší náplavce,  je určitě velkým zážitkem a důkazem, že náplavka je kouskem přirozeného ekosystému, který bychom měli kultivovat s nějvětší citlivostí. 

Pár dní poté, co jsem vyslala tento článek do světa, se mi ozvalo několik přátel s tím, že se s touto ondatrou "znají", že je poměrně krotká a že ji  jejich děti dokonce krmily.

Panu P. Nehasilovi děkuji za další fotky, které pořídil v mnohem lepší kvalitě, a tak je ráda k článku přikládám a rozšiřuji ondatří album. 

 

 

Foto: JUDr. Petr Miňovský Foto: Petr Nehasil Foto: Petr Nehasil

Další články autora