Po stopách tvrze

  • Autor: Mgr. Petr Nový, archeolog Středočeského muzea v Roztokách
  • Publikováno: 4.11.2015
  • Rubrika: Zápisník archeologa
  • Vyšlo v LN 10/2015
Jak by bylo krásné, kdybychom měli možnost alespoň na okamžik spatřit Libčice před několika staletími. Ze země by vyrostly roubené chaloupky, v mozaice polí a cest by se objevily studánky, boží muka, kolem kterých by se volně pásl dobytek. Mohli bychom se na zdejší krajinu podívat například očima obchodníků, kteří na počátku 15. století po Vltavě zásobovali Prahu obilím z Podřipska. Již v Kralupech, tehdy malé vesničce na břehu Vltavy, je ještě před husitskými válkami vítala věž zdejší křižovnické tvrze. Díky ní již věděli, že se blíží do úzkého údolí řeky, ve svém počátku osazeném pozoruhodným množstvím hradů a tvrzí. Kralupská byla první. Vlevo ale již dominoval chvatěrubský hrad Zajíců z Házmburka, u kterého pravděpodobně museli zaplatit jisté clo - k hradu patřila řeka i s druhým břehem, takže se zde vybírání poplatku přímo nabízelo. Písemné doklady pro to však nemáme.

Sotvaže loď minula zdejší hrad, nešlo přehlédnout další tvrz, tentokráte v Dolanech, v té době také v majetku Rytířského řádu křižovníků.

Loď se pomalu sunula dál a již z dálky ji vítaly kamenné zdi vysoko na skále nad řekou posazenému Liběhradu, patřícímu Zbraslavskému klášteru. Okamžiky proplouvání kolem hradní skály bývaly na podzim a v zimě spojeny s pravidelným klapáním protějšího dolského mlýna. Zdálo se, že zužující se skalnaté údolí Libčicemi ukončí řetěz lidských sídel na břehu řeky, přesto se však ještě na pravé straně vynořila kamenná věž tvrze, patřící v té době rytíři Ratmíru z Letek.

Ano, mimo dva hrady ve Chvatěrubech a nad Libčicemi lemovaly řeku ve středověku i opevněná sídla patřící církvi nebo drobné šlechtě. O kralupské tvrzi existuje dodnes povědomí, že stávala v místech "Na hrádku" blízko vltavského břehu. S dolanskou tvrzí je to horší, její polohu dnes vůbec netušíme, mohla za to snad její podoba nebo dispozice, která po zániku splynula s okolní zástavbou tak, že místo, kde stála, dnes již nic nepřipomíná. Nikdy však nevíme, kdy se objeví nějaká indicie, která tvrziště pomůže odhalit.

S tvrzí v Letkách jsme na tom o dost lépe. V roce 1666 areál někdejší tvrze koupili jezuité, kteří v místě, "kde předešle tvrzka bejvala", postavili obydlí pro příslušníky svého řádu. Tvrz se dle tohoto zápisu nacházela v místě zvaném "příježdí", které je nutné hledat na začátku původní středověké vsi. Vzhledem k tomu, že mimo jezuitský areál ve vsi stály pouze jednotlivé rozptýlené usedlosti, bylo jasné, že hledaná stavba pravděpodobně stála v místech velkého dvora dnešního č.p. 380. Do tohoto místa na severním okraji vsi, při křižovatce cest z Libčic, Chejnova a okolí, přijel každý, kdo mířil do Letek, pěší cestu do Podmoráně nepočítaje.

Jak ukázal v roce 2006 archeologický výzkum, středověká zástavba vsi se v půdorysu mírně lišila. Napovídá tomu relikt zdi z kamenů spojovaných vápennou maltou, porušený výkopem nad kapličkou proti č.p. 494. Zeď, nebo lépe řečeno kamenný základ zdi doprovázený keramikou 14. století, vedla kolmo na dnešní silnici. Přepažovala tedy dnešní přístupovou cestu na letecké náměstíčko.

Za pomoci mapy prvního vojenského mapování z druhé poloviny 18. století lze tuto situaci vysvětlit pravděpodobně tak, že až do novověku vedla cesta do Letek kolem bývalého učňovského střediska šroubárny č.p. 380 na prostranství blíže k řece, dnes ve východní části proťaté železnicí. Až později, snad po roce 1666, se otevírá prostor pro novou cestu v trase dnešní silnice, která tu původní zcela nahradila.

Dnešní vzhled č.p. 380 již ničím nepřipomíná někdejší jezuitskou "ubytovnu", lze zde však najít minimálně dvě zajímavé památky připomínající prastarou historii místa. Prvním je hluboká, kamením roubená studna v jihovýchodním traktu areálu, jejíž stáří dokáže datovat pouze nádoba, která jistě leží v bahně na jejím dně. O to zajímavější je sklepení, nacházející se nelogicky na dvoře areálu. Ze zkušenosti vím, že takovéto umístění mimo budovy může být pozůstatkem dávno zbourané stavby. Prohlídka sklepení tuto možnost jen potvrdila. Ačkoliv jsou vysoké klenby vystavěny z cihel, půdorys odkazuje minimálně na barokní stáří této podzemní stavby. Pokud nevzniklo v době jezuitské přestavby, bylo v této době alespoň opraveno. Nejzajímavějším zjištěním je fakt, že půdorysně sklepení zasahuje mimo dnešní areál dvora. Respektuje půdorysné vymezení staršího dvora, zřejmě zasahujícího do míst dnešní silnice, což odpovídá výše představené teorii o trase původní cesty do Letek. Dle současného poznání lze předpokládat, že areál dnešního č.p. 380 v sobě ukrývá pozůstatky středověké letecké tvrze, které se mohou navíc nalézat v ploše nezastavěného dvora. Dobrá zpráva pro případný archeologický výzkum i libčické zájemce o historii.

Archeologický výzkum by určitě pomohl objasnit dobu vzniku tvrze. Předpokládám, že ji můžeme hledat kdesi ve 14. století, alespoň tomu napovídají písemné prameny. Letecká tvrz se poprvé připomíná v roce 1439. Eliška, vdova po Janovi z Letek, prodává tvrz, dvůr a ves s vinicemi Janovi z Holubic. Naopak v roce 1347 se v Letkách zmiňuje pražský měšťan – postřihač látek Budek. S určitostí lze tvrdit, že v Letkách nevlastnil tvrz, spíše mu šlo o vlastnictví hospodářského dvora, ze kterého mu plynuly zisky. Podobně si část Letek pronajal i Jakub z Rochova - dnes součást Úštěka. Proto se v centru našeho zájmu ocitají následující držitelé Letek, kteří se titulovali přídomkem "z Letek". Domnívám se, že zdejší tvrz mohl postavit buď Havelec z Letek, připomínaný v roce 1387, nebo Albera či Albert z Letek (1390).

V Letkách se nyní v místech někdejšího tvrziště plánuje nová budoucnost. Bude zajímavé podívat se při výkopových pracích spojených s novou zástavbou do minulosti prostřednictvím záchranného archeologického výzkumu.

 

Pohled do části sklepení

Další články autora